Hrubý černý prach nemá žádnou chuť. Nijak zvlášť nevoní. Barva je nevýrazně šedočerná a vlastně je to takové nevýrazné nic. Ale stačí jedna jiskra a stane se kouzlo. Kouzlo, které dokáže vyhrát války a změnit chod dějin.

Střelný prach patří ke „čtyřem velkým vynálezům“ ze starověké Číny. Objevuje se už v devátém století během vlády dynastie Tchang. Její hlavní město je největším městem světa, miliony obyvatel umožňují nebývalý rozkvět říše. A také rozkvět starověké alchymie.

Čínské alchymistické spisy sahají až k prvnímu století našeho letopočtu a tak je na co navázat. V roce 808 vychází Druhý svazek sbírky pokladů olova. Zde je poprvé popsán střelný prach.

Tento „zlatý elixír“ se skládá z šesti dílů síry, šesti dílů ledku a jednoho dílu rostliny podražce. Slouží jako meziprodukt pro další alchymistické pokusy:

„Dávejte pozor, při nesprávném smíchání směs velmi prudce hoří, až si mnozí popálili ruce, obličeje a někdy i k požáru domu může dojít.“ Ohnivá medicína, jak tomuto vynálezu říkají Číňané, je na světě.

Cesta k zabíjení

V roce 1044 vychází v Číně vojenská příručka Wujing Zongyao, překládaná jako Kompletní základy vojenského umění, kde je seznam používaných zbraní.

„Létající zápalný kyj pro podrobení démonů, Hnízdo velkých včel, Ohnivé cihly uvolňující ohnivé ptáky a ohnivé voly,“ objevují se v knize exotické názvy exotických zbraní.

Nakonec čas experimentů skočí a armády používají šípy poháněné střelným prachem, které doletí dál a mají mnohem větší průraznost, bomby a bambusové pušky. Z ohnivých šípů se stanou záhy první prototypy raket, tedy projektilů poháněných ohněm.

Číňané také zkouší experimentovat s děly, vyrobenými nejprve z velké bambusové trubky, následně odlité z bronzu, který je pevnější.

Zatímco ohnivé šípy používají střelný prach k pohonu, dělo funguje tak, že projektil ucpe přívod vzduchu a je vymrštěn vpřed koncentrovanou silou výbuchu.

Opožděná Evropa

Když mocný Čingischán (1162–1227) rozdrtí a obsadí čínskou říši, jeho muži rychle adoptují i střelný prach. A společně s nimi se vynález dostane až do Evropy.

Výbuchy ručních granátů působí v řadách Evropanů zmatek – a samozřejmě touhu takové zbraně také vlastnit. Jiné teorie hovoří o přenosu skrz Hedvábnou stezku a jiní zase tvrdí, že v Evropě vynalézají prach nezávisle na čínských objevech.

Nicméně prvním Evropanem, ať už to je jakkoliv, který podrobně popisuje střelný prach, je alchymista Roger Bacon (1214–1294).

„Z prudkosti soli, která se nazývá ledek, spolu se sírou a dřevěným uhlím, smíchané do prášku, vzniká hrozný hluk a záblesk je silnější než ten nejzářivější blesk.“ Recept je jednoduchý: 100 hmotnostních dílů ledku, 27 dílů dřevěného uhlí a 45 dílů síry. Netrvá dlouho a první zbraně už na bojištích dělají velké bum!