Kterou bitvu 18. století můžeme označit bez skrupulí za jednu z největších a nejkrvavějších? V našich končinách takřka neznámý střet, který vypukne 11. září roku 1709 v blízkosti severofrancouzské vesničky Malplaquet.
Již od roku 1701 se zalévají pole krví v rámci válek o španělské dědictví. Francouzi zatím pomalu rozmisťují z obav před vpádem nepřátel své síly podél hranice s Nizozemím. Strach je to oprávněný.
Městečko Mons dnes najdete ve Valonském regionu blízko hranic s Francií. Od 12. století tu stojí pevnost, ke které přibude kilometr dlouhá předsunutá hradba.
Spojencům v podobě Velké Británie, Svaté říše římské, Nizozemské republiky a Pruska je jasné, že pokud jejich zásluhou Mons padne, mají otevřenou cestu do Francie. To si uvědomuje i Král Slunce Ludvík XIV. (1638–1715):
„Mons nesmíme ztratit!“, nařizuje svému generálovi Claudu Hectorovi de Villars (1653–1734).
Tak kdo je tady vítěz?
Vévoda Villars rychle zajišťuje opevněná postavení na sever a západ u Monsu. Chvíli poté, co zakokrhají první kohouti, se spojenecká síla žene do boje. V jejím čele stojí John Churchill, první vévoda z Marlborough (1650–1722). Ten je sázkou na jistotu:
Nikdy totiž neprohraje bitvu. A ano, jde o předka premiéra Spojeného království Winstona Churchilla (1874–1965). Po jeho boku stojí polní maršál a princ, Evžen Savojský (1663–1736). Zraněný Villars krvácí a Evžen Savojský prolamuje francouzské linie.
Hodiny na kostelní věži v Mons odbijí třetí. Francouzské síly se pomalu dávají na ústup. Je to spojenecké vítězství? O tom by se dalo dlouze debatovat…
Počítáme ztráty
Počty vojáků v poli a poté i těch zraněných a zabitých se zdroj od zdroje liší. Přibližně tak můžeme říct, že na straně spojenců bojuje na 86 000 lidí, a na straně Francie o 11 000 méně. Spojenci mají i více děl:
100, zatímco Francouzi jen 80. Když se ale dají „poražení“ na skvěle zorganizovaný a spořádaný ústup, činí tak „jen“ se ztrátami 11 000 až 13 000 mužů, oproti 22 000 u nepřítele. Ten je již tak zdecimovaný, že se ani nevydá druhou armádu pronásledovat.
Čistě formálně tedy vyhrávají spojenci, ale s takovými ztrátami, že to ani někteří historici za vítězství nepovažují.
