V Británii platí za jednu z nejoblíbenějších moderátorek. Je však víc než to. Liz Bonninová (*1976) je irsko-francouzská bioložka s tituly z Trinity College v Dublinu a Královské veterinární univerzity v Londýně.

K vidění je v nespočtu dokumentech, kde hrají zvířata hlavní roli. A spolu s týmem z BBC si posvítí i na spánkové návyky některých z nich.

A nestačí se divit. „Svádělo by to domnívat se, že ta nejvyvinutější zvířata musí nutně spát nejvíc – je to krom jiného nutné k posílení paměti. Jenže se ukazuje, že spánek v tomto případě s velikostí mozku či jeho výkonem nemá moc co dělat. Jde jen o to, jak přežít…,“ vysvětluje.

Dvě hodinky denně? Stačí….

Jejich hlavu uvidíme až v pěti a půl metrové výšce a pokud bychom je postavili na váhu, může nám ukázat i přes 1000 kg. To jsou majestátní žirafy, nejvyšší savci světa.

Nejčastěji je najdeme na otevřených pláních a v suchých savanách, kde, kromě lidí, nemají mnoho přirozených nepřátel. U vody si na ně troufnou krokodýli, v savanách lvi. Mládě ale může padnout za oběť hyeně či levhartovi.

Pokud ovšem útočník nedostane pořádnou nadílku od žirafí matky: Ta dokáže jediným kopancem zabít lva – anebo prorazit kapotu vašeho džípu.

Když se filmařský tým z BBC zaměří v Bristolské zoologické zahradě také na spánek žiraf, vyjde najevo překvapivý fakt: Ze všech zde zkoumaných savců spí tito dlouhokrcí sudokopytníci nejméně!

U největších spáčů jde o 4,6 hodin denně, ale většině stačí jen dvě hodiny! Jako většina sudokopytníků, i žirafy jsou zvyklé odpočívat ve stoje. Je to tak zkrátka bezpečnější.

Takto ale nikdy nepropadnou do REM (rapid eye movement, česky rychlé pohyby očí) fáze spánku.

Ta se krom zmíněného projevuje i nízkoúrovňovou svalovou aktivitou a nízkoproudým EEG. V případě lidí je prokázáno, že většina snů, které si zapamatujeme, se nám zdá právě v této fázi. Mají ji vůbec žirafy?

Ano, v těch ojedinělých případech, kdy si dovolí třeba na pět minut sednout a k tomu třeba uložit hlavu ve spánku na zadek.

Máte čivavu nebo vlkodava?

Oči má zavřené a spokojeně spí. Najednou začne škubat packou a vydá tlumené zakňučení. Podobně, jako když lidé mají až příliš živé sny. Kdo má doma psa, nemůže mít pochyb o tom, že se mu sny zdají. Ovšem velký rozdíl je, o jakého psa jde!

Výzkumy ukazují, že snění velkých a malých plemen probíhá odlišně. Stejně, jako my, procházejí fázemi spánkových cyklů. A menší plemena si užívají snů po delší dobu, než velcí psi!

Ptáci: Všechno vidím!

Pozorovali jste někdy kachny, husy nebo slepice při spánku? Možná jste si všimli, že někdy spí s jedním okem otevřeným. Mozek některých ptáků zkrátka dokáže spát jen „napůl“ – a ta druhá polovina regulérně hlídá, zda je prostředí bezpečné.

Vyspat se ale mohou i na celý mozek: Pokud se cítí v bezpečí. V případě hus se tak stane, pokud jsou uprostřed houfu. Pak uspí obě hemisféry a na půl mozku dřímají jen ti ptáci, kteří hlídkují u kraje. To noční ptáci nelení a prospí i celý den.

A jak jsou na tom se spánkem tažní ptáci, kteří zvládají štreky dlouhé tisíce kilometrů?

Někteří ptáci si neváhají dopřát šlofíka i za letu. Za experty jsou v tomto ohledu brány jiřičky, ale také rorýsové a překvapivě někteří papoušci.

Pro změnu na migrující drozdy a jejich zvláštní spánek se zaměří tým amerických biologů z Jihomississippské univerzity pod vedením emeritního profesora Franka R. Moorea.

Drozdí cesta nad krajinou i oceánem v některých úsecích představuje 24hodinový maraton letu. Když konečně na chvíli přistane, aby si zdříml, v okolí by predátoři jen těžko hledali lehčí znavený cíl. A přesto – drozd není snadná kořist.

Vědecký tým simuluje prostředí, jakému jsou vystaveni odpočívající drozdi během migrace a skrze elektrody sledují činnost mozku. Víme tak, že drozdi ve dne upadají do několikavteřinových spánků, někdy dokonce s oběma očima dokořán.

Polovina mozku v tu kratičkou chvilku vykazuje stejnou aktivitu, jako při nočním spánku!

Chobotnice: Kam se hrabe duha!

Její tělo je celé bílé, ale vzápětí se jako lusknutím prstů přebarví do sytě žluté. A rychle do temně vínové. Že umí chobotnice pozoruhodně rychle měnit barvy, to již nějaký čas víme. Novinkou je fakt, že je mění často – a s velkou intenzitou – i ve spaní!

A opět podobně jako my, i chobotnice mají fáze spánku. V těch poklidných zůstávají věrné bledému zbarvení, v těch aktivních mohou nejen měnit barvy, ale i máchat chapadly nebo až komicky koulet očima!

O tom, že i v této fázi chobotnice stále spí, svědčí výzkum vědců z Okinawského vědeckotechnologického institutu. „Chobotnice při spánku vykazují fáze podobné REM,“ komentuje vedoucí projektu, rodák z amerického Rhode Islandu, doktor Sam Reiter. Co to znamená?

Že i chobotnice možná sní! K tomu, abychom to mohli říci určitě, ale chybí další výzkumy.