Když se řekne koncert pod širým nebem, většina lidí si představí festival a rozlévané pivo. Keporkaci ale pořádají vlastní hudební show hluboko pod hladinou oceánu, bez vstupenek, zato s repertoárem, který se neustále mění.

Samci plejtváka dlouhoploutvého totiž zpívají složité melodie, které se vyvíjejí podobně jako lidské hudební trendy. Jednu sezonu „frčí“ podmořský hit, za pár let už velrybí publikum poslouchá úplně jiný remix.

Keporkaci patří mezi největší hudební experimentátory planety. Jejich zpěv tvoří dlouhé sekvence zvuků, sténání, vrzání, kvílení i hluboké dunění, které se opakují v přesném pořadí. A teď přijde to nejlepší:

celé populace velryb dokážou svůj „songbook“ postupně měnit. Biologové zjistili, že jednotlivé motivy se rok od roku upravují, prodlužují nebo nahrazují novými částmi. Občas dokonce nastane něco, čemu vědci říkají „kulturní revoluce“.

Velryby tehdy starou melodii úplně opustí a během krátké doby přejdou na nový hit, jako když rádio přes noc přestane hrát disco a začne chrlit techno.

Výzkumnice Jenny Allenová z University of Queensland popsala, že změny připomínají módní trendy: nové motivy se šíří mezi populacemi a ostatní samci je přebírají.

Umí udržet rymus

Nejde přitom o náhodné houkání mořského obra po špatné stravě. Vědci sledovali velrybí zpěvy více než třináct let a zjistili, že změny mají pravidla. Některé části skladby se vyvíjejí pomalu, jiné zmizí skoro přes noc.

Eduardo Mercado z University v Buffalo přirovnal keporkaky k DJům. „Nemohou jen náhodně přeskakovat mezi skladbami,“ vysvětluje. Podle něj velryby při změnách udržují rytmus a návaznost, podobně jako DJ hlídá tempo na tanečním parketu. Představa velryby s obřími sluchátky za mixážním pultem je skoro neodolatelná.

Mají vlastní soutěž

Proč vlastně velryby zpívají, zůstává částečně záhadou. Nejčastěji se soudí, že samci hudbou lákají partnerky a zároveň soupeří s ostatními samci. Jenže jejich písně jsou tak složité, že některým vědcům připomínají lidský jazyk nebo jazzovou improvizaci.

Studie dokonce ukazují, že různé populace mají vlastní „dialekty“. A protože se melodie šíří napříč oceány, vypadá to, jako by si keporkaci mezi kontinenty posílali podvodní hudební trendy. Zkrátka:

zatímco lidé řeší, co bude hitem léta na Spotify, velryby už dávno pořádají vlastní oceánské Eurovision Song Contest, jen bez třpytivých kostýmů a hlasování porotců.