Každé ráno a večer sáhneme po obyčejném zubním kartáčku a bez váhání začneme čistit svůj chrup.
Jenže cesta od primitivních větviček, kterými si naši předci drhli zuby, až k sofistikovaným elektrickým modelům, které dnes máme v koupelnách, je dobrodružstvím lidské vynalézavosti.
Před tisíci lety lidé pozorují přírodu kolem sebe. Archeologické nálezy ukazují, že civilizace Babylónu a starověkého Egypta před více než před 5 000 lety, používají tzv.
chew sticks, větvičky stromů, jejichž konec si žvýkáním roztřepí, aby vznikly vláknité štětiny pro čištění zubů a masírování dásní.
Primitivní nástroje čistí mechanicky, odstraňují zbytky potravy z mezizubních prostor a plní základní funkci dnešního kartáčku.
Ve starověké Číně vznikají první kartáčky s pevnou rukojetí z bambusu či kosti a přírodními štětinami z chlupů prasat nebo koní, které poskytují výrazně efektivnější čištění než žvýkané větvičky. A právě ty tvoří přímého předchůdce našich moderních kartáčků.
Od zvířecích štětin k nylonu
V Evropě se kartáčky s přírodními štětinami objevují až v 16.–17. století, kdy je obchodníci a cestovatelé přivážejí z Asie.
Evropané rychle zjišťují, že některé štětiny jsou příliš tvrdé nebo nekomfortní, a experimentují s různými materiály, například měkčími chlupy koně či dokonce peřím.
Masová výroba kartáčků začíná v 18. století, kdy v Anglii vznikají kartáčky s kostěnými rukojeťmi a štětinami z prasečí srsti.
Průlom ale přinese až rok 1938, kdy americká společnost DuPont poprvé používá nylonové vlákno, materiál, který je hygienický, odolný a mnohem příjemnější pro ústní dutinu.
Vynález zásadně změní podobu zubních kartáčků a otevírá cestu k jejich dnešní masové výrobě a dostupnosti.
Elektrická varianta
S nástupem pokroku ve 20. století dorazí technické inovace i do osobní hygieny. První elektrický zubní kartáček vzniká v roce 1954 ve Švýcarsku, kdy lékař Philippe‑Guy Woog vyvíjí model s motorem, který sám vykonává čištění.
Během 60. let zaplaví trh elektrické kartáčky na baterky a v následujících dekádách se technologie stále zdokonaluje. Oscilačně‑rotační či sonické modely přinášejí rychlejší a účinnější čištění s menší námahou.
