„Tady! To bude ono, pojďte sem!“ V unavených očích svitne naděje. Tým oděského archeologa Antona Ashika v únoru roku 1837 konečně dosáhne svého cíle.

Odkryje vchod do jednoho z největších megalitických zázraků objevených na širokém pomezí Evropy a Asie – královského kurganu.

Anton Ashik (1801–1854) a jeho výzkumný tým vstoupí uličkou mezi vysokými zdmi do zatuchlé tmy. „Pohřební komora je téměř 9 metrů vysoká a vystavěná na skále, půdorys je téměř čtvercový.

Stěny mají 10 řad zdiva, na úrovni páté řady přecházejí stupňovitě v kruhovou kopuli,“ poznamená si hlavní archeolog. Ashik si také všimne optické hříčky dávných stavitelů:

Pokud se z pohřební komory podíváte směrem k východu, zdá se vám dál, než když budete stát ve stejné vzdálenosti v opačném směru. Může za to různá šířka a úmyslné nedodržení rovnoběžnosti stěn. „Cesta do záhrobí je tak kratší, než ta z něj,“ píše.

Mohyl jako naseto

Z jedné strany šplouchá Černé moře, z druhé Azovské. Hned u krymského Kerče se od starověku protínají obchodní trati. Kšeftuje se hlavně s pšenicí a prosolenými rybami, časem se přidá i víno.

Původně se zdejší metropole jmenuje Panticapaeum a i když by se to dnes nezdálo, po okolí stávala řada dalších důležitých osad. Budoucí Kerč se stane hlavním městem bosporského státu. Kurgany tu rostou jako houby po dešti.

Po okolí se jich dá napočítat přes 200! Jde o druh mohyl tvořených pahorkem navršeným z hlíny nad pohřební komorou.

Bospor přijde na buben

Otěže moci bosporského státu roku 438 před Kristem pevně uchopí dynastie Spartokidů. V letech 344 až 310 př. n. l. sedí na trůnu král Perisad I. Do historie se zapíše zejména s rokem 328 př. n.

l., kdy vyhlásí válku bývalým spojencům svého království, jezdeckému kočovnému národu Skytů. Ti budou mimochodem ve 3. století z většiny asimilováni ranými Slovany. Perisad nicméně těmito boji přivede monarchii málem na buben.

Když do Panticapaea dorazí z Athén význačný vojevůdce Phormion, nestačí se divit, že místní kupní síla je v podstatě na nule.

Tak jsme tu nebyli první…

Ale bude to s velkou pravděpodobností právě Parisad I., kdo káže vybudovat fascinující klenot starověké architektury, ve kterém by jednou mělo být uloženo jeho tělo. Když je ale hrobka po údajných tisíciletích odryta, najde se jen torzo dřevěného sarkofágu.

Začne být jasné, že než stavbu spolkly tuny hlíny, porost a suť, stihl ji někdo vykrást. Na zdech jsou navíc objeveny vytesané křesťanské symboly, hrobka zjevně slouží raným křesťanům jako svatyně či minimálně jako útočiště.

Měříme kurgan

Mohyla má na výšku 20 metrů a obvod její základny činí úctyhodných 250 metrů. Celková výška pohřební komory je 8,84 metru a vede do ní úchvatná 37metrová klenutá vstupní chodba. Když se podíváte pod nohy, šlapali byste po dusané směsi jílu, vápna a vápence.

Kopule, která leckomu připomíná včelí úl, pod sebou ukrývá komoru s půdorysem 4,39 krát 4,35 metru. Celá stavba je mistrně vyvedena ve žlutavých vápencových blocích.

Víte, že…

… první kurgany vznikají již v eneolitu, tedy zhruba v dobách 4. tisíciletí př. n. l.? Zřejmě nejvíc jich je v Rusku. První pokyn k jejich zkoumání vydá již roku 1718 car Petr I. Veliký (1672–1725).