Nádech. V takřka čtyřtisícové výšce řídne vzduch. Konečně jsme u monolitů. Sednou do sebe jako dokonalé puzzle. Místy do spár nevstrčíte ani čepel nože! Jak se muselo teprve dýchat těm, kteří sem dopravili jeden z nich –131tunový kolos?
V departementu La Paz najdete jednu z nejvýznamnějších archeologických lokalit Bolívie. Bývalé andské město Tiwanaku. Necelý kilometr od něj leží nejzáhadnější část – Pumapunku, v překladu Brána pumy.
Západobolivijský chrámový komplex objeví již španělští dobyvatelé. „Na jedné z plošin se tyčí mohutná brána a cosi jako okno,“ popíše nám, zřejmě jako první, jezuitský misionář Bernabé Cobo (1582–1657). Od těch dob se v Pumapunku vystřídá nespočet archeologů. O moc víc toho dnes ale nevíme…
Přestěhujete 76 traktorů?
Základem stavby je obdélníková hliněná terasa o rozměrech přibližně 167 × 117 m, která má v rozích kamenné desky vážící přibližně 450 tun.
To je váha odpovídající 31 stíhačkám F-35. Terasa hostí monolity z červeného pískovce a andezitu, což je magmatická žula vynikající svou tvrdostí.
Nejbližší naleziště tohoto pískovce je 15 kilometrů daleko – a pokud jde o andezit, tak dokonce přinejmenším 55 kilometrů. To je pořádná štreka, zejména když zjistíme, že největší z monolitů se může pochlubit rozměry 871 × 517 × 107 cm a váhou 131 tun.
A to v době, kdy je incká civilizace ještě na houbách. To je jako stěhovat najednou 76 traktorů, kterým však musíte demontovat kola – výdobytek tu totiž ještě tou dobou není objeven!
Jak staré je toto místo?
O jaké době je řeč? Bavíme se o předinckém období. Jak hluboce předinckém? Ani v tom není jasno.
„Jde o jedno z nejstarších archeologických nalezišť na Zemi,“ nechá se slyšet rakouský archeolog Arthur Posnansky (1873–1946), který zkoumá Pumapunku v roce 1926. Jaký je jeho odhad? Že je staré až 15 000 let!
Moderní archeologové se nad tím ušklíbnou, jeho teze má však své příznivce i dnes. Americký archeolog Alexej Vranič (*1968) využije v roce 2002 uhlíkovou metodu. Rozdíl je značný, lokalitu datuje do let 536 až 600 n. l. Jenže i tady je zádrhel.
Bolivijští vědci jsou si jisti, že Pumapunku je minimálně o 2000 let starší, než Tiwanaku. A pak datace nesedí.
Inženýři u vytržení
Kvádry jsou opracované tak pečlivě, že berou dech i dnešním inženýrům. Úzkostně dodržované úhly by mohly sloužit jako učebnice geometrie. Celý komplex, jehož účel je dodnes tajemstvím, vyžadoval sofistikované plánování hodné dnešních architektů.
Vlastně se tak ani nelze příliš podivovat záhadologům v čele s kontroverzním nedávno zesnulým švýcarským spisovatelem Erichem von Dänikenem, že vznik Pumapunku dávají do souvislostí s vlivem mimozemských civilizací. Racionální argumenty tady selhávají.
Aby toho nebylo málo, kameny spojují speciální svorky. Jde o nevídanou slitinu arsenu, niklu a bronzu.
Tady si moc nepočteme…
Komplex, který by bylo náročné vztyčit i s dnešními technologiemi, nám toho moc neprozradí. Jeho tvůrci neznali písmo. Některé ikonické bloky ve tvaru písmene H navíc jeví známky nedokončenosti.
Archeologové z většiny uznávají teorii, že gigantické bloky dopravila na místo ohromná masa lidí za pomoci ramp, našikmených plošin a lan vyrobených z kůže lam. Kam tato civilizace, která předběhla svou dobu, zmizela? Nevíme.
Indicie ukazují, že Pumapunku pokořila živelná katastrofa. Ale kdo ví?
