Vášeň pro vědu, odvaha objevovat a hluboká úcta k člověku, to spojuje čtyři mimořádné osobnosti českého lékařství 19. a počátku 20. století. Václav Treitz, Bohumil Eiselt, Eduard Babák a Karel Maydl. Veřejnost ale o nich většinou netuší nic.
Objevitel vazu
„Každý detail má význam,“ říká anatom a patolog Václav Treitz (1819–1872), který se nesmazatelně zapsal do dějin medicíny objevem tzv. Treitzova vazu.
Tato anatomická struktura, oddělující tenké a tlusté střevo, dodnes slouží jako klíčový orientační bod při břišních operacích. Jako profesor na pražské univerzitě klade důraz na spojení teorie s praxí a vede studenty k přesnosti i vědecké vášni.
Při pitvách důsledně dokumentuje každý nález, čímž přispívá k rozvoji moderní pitevní techniky. Zemřel předčasně, ale jeho jméno přetrvává, a to nejenom v anatomii, ale i v duchu poctivé vědy, kterou prosazoval.

Tvůrce české terminologie
V době, kdy český jazyk bojuje o své místo i ve vědě, Bohumil Eiselt (1831–1908) říká:
„Lékař má být nejen učený, ale i dobrý člověk.“ Jako profesor vnitřního lékařství na Karlově univerzitě vychovává celou generaci mladých lékařů.
Aktivně se podílí na založení české lékařské fakulty a Časopisu lékařů českých, který vychází dodnes. Usiluje o to, aby čeština byla jazykem vědy, a stává se spolutvůrcem české lékařské terminologie. V jeho přístupu k medicíně se snoubí odbornost, etika a hluboký humanismus.

Zakladatel fyziologického ústavu
„Fyziolog není pouze pozorovatelem života, ale jeho tlumočníkem,“ tvrdí Eduard Babák (1873–1926), muž, který přináší nový pohled na fungování lidského těla.
V Brně zakládá Fyziologický ústav Masarykovy univerzity, čímž proměňuje město v centrum biologického výzkumu střední Evropy. Propojuje fyziologii s chemií a klinickou praxí, zkoumá vliv adrenalinu na krevní tlak, metabolismus i termoregulaci.
Jeho přednášky jsou legendární, studenti na ně proudí „jako vosy na med“. Babák je nejenom průkopník výzkumu, ale i charismatický učitel, který věří, že lékař má být strážcem národa, nejenom ordinace.

Operatér močových cest a kýly – Karel Maydl (1853–1903)
„Chirurgie není jen umění rukou, ale disciplína ducha,“ zapisuje si Karel Maydl (1853–1903), chirurg, který přetváří praxi ve vědu.
Po působení ve Vídni stojí v čele pražské chirurgické kliniky, kde rozvíjí břišní a urologickou chirurgii. V roce 1888 popisuje a úspěšně provádí dvouhlavňovou sigmoideostomii, zákrok používaný v upravené podobě dodnes.

Popisuje i zvláštní typ vnitřní kýly – Maydlovu kýlu. Patří k průkopníkům antiseptických metod, zavádí chorobopisy, operační knihy a přiměje lékaře nosit bílý plášť – symbol čistoty a odpovědnosti. V jeho rukách se chirurgie stává vědou s duší.