Představte si, že žijete ve starověkém Řecku. Zapomeňte na tablety, sešity i školní zvonění. Podle toho, jestli pocházíte ze Sparty nebo z Atén, bude váš život úplně jiný. Které město byste si vybrali?

Obě jsou slavná, každé svým způsobem – a každé by vás ve škole formovalo trochu jinak.

Ve Spartě má každé novorozeně těžký start. Hned po porodu ho prohlíží skupina starších mužů. Pokud je miminko slabé, nemocné nebo má nějakou vadu, rozhodnou, že ho odnesou do hor. Tam ho nechají napospas přírodě.

Je to kruté, ale Sparťané věří, že jen ti nejsilnější mohou vyrůst v pravé bojovníky. V Aténách je to jiné. Dítě přivítá rodina, někdy ho chová chůva, jindy maminka. Otec rozhoduje, jestli si dítě nechá.

I tady může dojít k odmítnutí, ale častěji se děti prostě vychovávají doma. Až do sedmi let tráví čas v rodině, hrají si, učí se mluvit a poznávají svět kolem sebe.

Sedm let? Hurá do školy nebo do boje

Když klukovi ve Spartě táhne na sedm, končí dětství. Odvádí ho stát a začíná tvrdý výcvik. Bydlí v táboře, ve skupině zvané agela, pod vedením staršího chlapce. Každý den cvičí, bojuje, učí se poslouchat a snášet bolest.

Pokud má hlad, může si něco ukrást, ale nesmí ho chytit. Pokud ho načapají, dostane výprask. Ne za krádež, ale za to, že byl nešikovný. Také aténský chlapec začíná chodit do školy. Není to ale jako dnešní škola, učitelé vyučují v malých soukromých místnostech.

Učí se číst, psát a počítat. Nemá učebnice, vše poslouchá a opakuje nahlas. Píše na voskové tabulky a počítá s kamínky. Učitelé jsou přísní a za chyby někdy bijí děti rákoskou.

Kluci v Aténách se neučí jen počítat. Chodí také do školy, kde se věnují hudbě a zpěvu. Učí se hrát na lyru nebo kitharu a tančí. Postupně se přidává i kreslení a gymnastika.

Kdo je šikovný, učí se nazpaměť i dlouhé básně, třeba celou Odysseu od Homéra. A to jenom posloucháním. Sparťané se naopak na hudbu ani básničky moc neohlížejí. Cvičí v horku, zimě, bez bot a ve stejném oblečení po celý rok.

Nepotřebují malovat ani zpívat, důležité je být silný a odolný. Kdo pláče nebo si stěžuje, ukazuje slabost. A slabost Sparta netoleruje.

Starší chlapci, větší výzvy

Od čtrnácti let už spartší chlapci téměř neodpočívají. Trénují tvrději než dřív. Podstupují zkoušky odvahy a výdrže. Někdy při nich i umírají. Ale pokud zemřou tiše, bez nářku, stávají se hrdiny. Sparťané obdivují ticho, sílu a odvahu.

V Aténách kluci od patnácti let pokračují ve studiu. Učí se filozofii, astronomii, matematiku nebo rétoriku – tedy umění mluvit na veřejnosti. Kdo má štěstí, poslouchá slavné učitele jako Sokrates nebo Platón. Vedle toho dál sportují – běhají, skáčou, zápasí a házejí diskem nebo oštěpem.

Jakmile spartský kluk dosáhne osmnácti let, stává se vojákem. Čeká ho dvouletý výcvik a pak deset let vojenské služby. Bojuje za město, cvičí s ostatními a poslouchá rozkazy. Teprve ve třiceti se může oženit a stát se plnoprávným občanem.

Aténský mladík také vstupuje do armády. První rok trénuje, druhý už hlídá hranice města. Pak se rozhodne, jestli chce pokračovat ve studiu, pracovat, nebo se zapojit do politiky.

Sparta nebo Atény?

Jak se přístup ke vzdělání a jeho obsah v obou městech liší? Sami vidíte, že opravdu hodně. Ve Spartě se stáváte bojovníkem, který vydrží hlad, bolest i chlad. Naučíte se poslouchat, bojovat a nebát se. Ale moc si nehrajete, nečtete a skoro vůbec nemluvíte.

V Aténách se naopak učíte přemýšlet, mluvit, tvořit a zkoumat svět. Máte víc svobody, ale také víc odpovědnosti.