Ačkoliv bychom chtěli, proces stárnutí je nezastavitelný. S postupujícím věkem se naše tělo mění, a to nejen vizuálně. Vnitřní systémy, jako jsou svaly a klouby, ztrácejí svou sílu a pružnost, což má zásadní dopad na naši pohyblivost a celkovou kvalitu života.

Jak stárnou jednotlivé části našeho těla? Odpověď leží v pochopení neustálého koloběhu změn, které se v nás odehrávají.

Svaly a klouby: Když síla mizí

Že taková čtyřicítka není žádný věk? No, jak pro koho. Třeba pro svalovou hmotu a sílu je přibližně čtyřicátý rok momentem, kdy začíná dle nejnovějšího výzkumu její úbytek, který graduje po pětasedmdesátce. Svalová vlákna se krátí, tenčí a je jich podstatně méně.

Jak rychle o svaly ve stáří přijdete, záleží mimo jiné na příjmu bílkovin. Čas ovšem ve výsledku stejně nezastavíte a to ani v případě, že budete pravidelně cvičit. I přesto svaly postupně ztrácejí svou flexibilitu a tonus.

Snímek muže v posilovně ilustruje, jak je pravidelná aktivita důležitá pro udržení svalové hmoty ve stáří.

Zrak a sluch jsou další smysly, které stárnou. Není pochyb o tom, že zrak je náš nejdůležitější smysl. Jeho mechanismus je tím nejsložitějším v lidském těle a stárnutí zraku také navenek pocítíme nejintenzivněji.

Zatímco děti se mohou chlubit prakticky čirou čočkou, už kolem dvaceti let se může mírně zakalit. S postupujícím věkem ztrácí svou elasticitu a schopnost zaostřování.

Kromě problémů s ním se přibližně okolo 40.–50. roku života začne projevovat horší vidění v šeru.

A čím je člověk starší, tím se oči změnám světla přizpůsobují hůře.

S viděním do dálky (krátkozrakost) nebo zaostřováním na krátkou vzdálenost (dalekozrakost) mohou samozřejmě pomoci dioptrické brýle, například na šedý zákal, tedy moment, kdy zakalení čočky dosáhne takové intenzity, že dotyčný v podstatě přestane vidět, jsou ale krátké. Řešením je chirurgický zákrok, kdy se do oka implantuje umělá nitrooční čočka.

A co sluch? Pokud už vám bylo 40 a nemáte problém slyšet vysoké tóny, gratulujte si. Jste výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Totiž, že okolo 40. roku věku začínají naše uši hůře slyšet vysoké tóny, jelikož se nám snižuje počet receptorů buněk vnitřního ucha.

Jejich odumírání má kromě stárnutí na svědomí nadměrný hluk, léky či prodělané onemocnění. Někteří lidé tak mohou i v pozdním věku slyšet poměrně dobře, zatímco jiní už přišli o tolik zesilovacích buněk, že jsou schopni slyšet už jen silné zvuky.