„Psst, tiše,“ okřikne žena ve svátečních šatech svého potomka. Právě vstoupili do kostela na nedělní mši. Oba ponoří prsty do kropenky a křižují se. Pokleknou, vstanou a míří mezi lavicemi k oltáři.
„Zůstanu tady,“ šeptne kluk k matce, když uvidí v zadní lavici své kamarády. Matka jenom bezmocně pokrčí rameny.
Kdyby s mámou došel až do prvních lavic, nezbylo by mu, než se celou hodinu nudit na mši. Takhle ale může hned po začátku zmizet s kluky. Fotbal na louce za zdí kostela je přece mnohem lepší zábavou…
Lavice se vyprazdňují
Na oltáři už hoří svíce. Při mši tu musí být minimálně dvě. Zatím se kněz a ministranti chystají v sakristii. Jakmile zazní první tóny varhan, přicházejí dovnitř a všichni vstávají. „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého,“ žehná kněz účastníkům mše.
„Amen,“ odpovídají mu lidé sborově. „Vyznávám se všemohoucímu bohu…“ pokračují. Jakmile skončí s vyznáním viny a následují chvalozpěvy, zadní lavice s mládeží se začínají nenápadně vyprazdňovat.
Uříznou si ostudu?
Tentokrát ale bude mít mládež nejspíš ostudu. Mitra, zaoblená čepice se špičkou na hlavě staršího muže u oltáře, je znamením, že se na mši vyskytuje vyšší církevní hodnostář, tentokrát je to opat.
Běda jestli zpozoruje vylidnění vzadu… Zajímavé je, že v případě mitry šlo původem o ceremoniální vlněnou čelenku, kterou v Římě nosily například cizinky. Inspirovali se kněží touto zvláštní módou?
Mše zatím pokračuje čtením z Písma svatého a z evangelií a kázáním kněze. Po té přicházejí přímluvy k Bohu.
Stihnou závěr
Nyní nastala chvíle pro slavení eucharistie, kdy se přijímáním vína a oplatky zvané hostie připomíná Poslední večeře Ježíše Krista (7/1–29/36 př. n. l.).
Ministranti přinášejí kalich a dary, chléb a víno, tedy patenu s hostiemi a konvičky s vínem. Kněz je přijme a pokládá na oltář. Umytím rukou se očišťuje od hříchu. Následují modlitby a rituál proměňování podle Poslední večeře.
Po té začíná obřad Svatého přijímání. Mše se chýlí ke konci. Mládež to má přesně načasované. Krátce předtím, než se ozve z úst kněze závěrečné: „Jděte ve jménu Páně,“ je na svých místech v zadní lavici.
