K odívání využívalo lidstvo po dlouhá tisíciletí to, co jim nabízela příroda. S bouřlivým rozvojem techniky a chemických výzkumů se na počátku 20. století objevila vlákna umělá. Svůj podíl na tom měli i Češi.

Prvním komerčně úspěšným syntetickým vláknem byl nylon americké společnosti DuPont, aby nesmrtelnou slávu získal v dámských punčochách neboli „nylonkách“, které byly předvedeny na světové výstavě v New Yorku v roce 1939.

Český vynález

U nás započala výroba prvního polyamidového vlákna až v roce 1950. S jeho vznikem je neodmyslitelně spjato jméno českého vědce a vynálezce, který se proslavil vynálezem kontaktních čoček, Otty Wichterleho (1913–1998).

Poté, co musel 17. listopadu 1939 kvůli uzavření vysokých škol v Čechách opustit místo přednáškového asistenta na své alma mater, začal působit ve Výzkumných chemických dílnách firmy Baťa.

Vlákno, které se dá spřádat

Tam studoval patenty nylonu 66, jehož vlákna byla tehdy ještě neohebná a nedala se spřádat. Používala se ponejvíce na štětiny do kartáčů.

Wichterlemu se hned při jednom z prvních pokusů v roce 1940 podařilo vytáhnout z taveniny na bázi kaprolaktamu dlouhá a pevná spřadatelná vlákna.

Vedení společnosti však chtělo jeho úspěch zatajit před Němci, pokusy tak mohl Wichterle se svými spolupracovníky provádět jen na malém zařízení s maximálně 30 kg materiálů.

Winop neboli silon

Nový materiál se měl původně jmenovat winop, podle tří spolupracovníků: Wichterleho, Novotného a Procházky, kteří se podíleli na jeho vzniku. Vzhledem k podobnosti s již existujícím nylonem byl však zvolen podobně znějící název silon.

Průmyslová výroba silonu v podniku stejného jména v Plané nad Lužnicí byla zahájena teprve v roce 1950.  Následně spatřily světlo světa i další umělá vlákna, například perlon, diolen či trevira, která se používala na výrobu oděvů, bytového textilu, technických textilií nebo koberců.

Na přelomu 60. a 70. let se v Československu vyrábělo až 200 000 tun umělých vláken ročně, výrobě na Slovensku kraloval chemlon.

Umělá vlákna na ústupu

Po roce 1989 došlo k poklesu výroby i spotřeby umělých vláken, a to vlivem hospodářské transformace, konkurence ze zahraničí i změny módních trendů.

Mnoho textilních závodů bylo uzavřeno nebo zprivatizováno.  V současnosti je v České republice výroba umělých vláken soustředěna do několika firem, jako jsou Astral Polytechnik, Henkel ČR, Juta Kladno a Senatex Group. Česká republika je však stále významným producentem umělých vláken v Evropě.