Pomyslným „hackerem“, který se dokáže nabourat do našeho mozku, může být také nejrozšířenější civilizační nemoc na světě… Strašák jménem deprese.

Jak totiž upozorňuje Světová zdravotnická organizace (WHO) nejedná se zdaleka jen o nemoc duše, ale především celého těla a mozku.

K tomuto závěru dospěla medicína díky rozmachu zobrazovacích metod, které lékařům umožňují mozek důkladně zkoumat. Této oblasti se věnovali už v roce 2012 v Psychiatrickém institutu v Londýně pod vedením Matthewa Kemptona.

Ten společně se svými kolegy podrobil 143 pacientů s klinickou depresí vyšetření magnetickou rezonancí, při které měřil velikost různých částí mozku a zároveň zkoumal jejich strukturu.

Po vyhodnocení výsledků dospěl k závěru, že došlo ke změnám zejména v hipokampu, oblasti odpovídající za paměť. Velikost se ale změnila také u čelního laloku, jehož úkolem je řídit náš úsudek i city, ale také u bazálních ganglií řídících pohyb.

„U bipolárních pacientů jsme viděli problémy v oblastech bílé hmoty, poměrně jemné rozdíly, zatímco u lidí s depresí jsme si změn povšimli především v oblasti šedé hmoty mozkové,“ uvedl Kempton.

„Medikační“ berlička

I přes průlomové zjištění ale zůstali „stát“ vědci na místě. Nepodařilo se jim totiž zjistit, zda ke změnám došlo následkem deprese, anebo jde naopak o její příčinu. S jistotou ale potvrdili, že antidepresiva nastolující chemickou rovnováhu v mozku fungují.

„Víme jistě, že se tyto změny u lidí v depresi rozhodně odehrávají. Hipokampus se díky léčbě dokáže vrátit do podoby, jakou má u většiny běžné populace, takže máme aspoň nějaké důkazy o tom, že léky zabírají,“ dodal Kempton.

Zároveň doufá, že jakmile se popsaným změnám podaří porozumět, bude možné vyvinout efektivnější léčbu.

PETko v akci

K podobným závěrům dospěli také experti z Centra pro závislost a duševní zdraví v Torontu. Dle jejich zjištění totiž neléčené deprese mozek značně poškozují. Svou teorii opřeli o studii, do které byla zapojena skupina 80 účastníků.

Zatímco 25 z nich své stavy neléčilo více než 10 let, stejný kontrolní vzorek sužovala deprese méně než 10 let. Zbylým dobrovolníkům nebyla porucha diagnostikována.

Následně byla do práce povolána pozitronová emisní tomografie (PET), jejímž úkolem byla detekce malých buněk (mikroglií) vyskytující se v nervové tkáni mozku. Jako cíl přitom nebyly vybrány náhodně.

Podílí se totiž na standardní zánětlivé reakci mozku v případě traumatu nebo zranění. Jakmile dojde k jejich aktivaci, produkují více translokačního proteinu (TSPO).

(Ne)léčbou do pekel

Pozitronová emisní tomografie posléze potvrdila, že úrovně TSPO byly v různých oblastech mozku o 30 % vyšší. Konkrétně tato změna nastala u pacientů s dlouhodobě neléčenou depresí.

Podobně vysoké hodnoty TSPO měli také pacienti s dlouhodobou depresí oproti jedincům, kteří se s nemocí nikdy nesetkali. Podle autora studie Jeffa Meyera však příliš mnoho zánětů vede ke vzniku chronických onemocnění, například srdce.

Dochází ovšem i k vývoji potencionálně neurodegenerativních chorob. „Větší zánět v mozku je častou reakcí na postup degenerativních mozkových onemocnění, jako u Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby,“ upřesnil Meyer.

Společně se svými kolegy proto apeluje na společnost, aby přehodnotila pohled na depresi a její účinky na lidský organismus. Podle něj je totiž její neléčení hrubě nevyplácí, zejména s ohledem na funkci mozku.