Proč se někomu daří na svůj protějšek zapůsobit s obrovskou intenzitou, přestože se nejedná o typově souzněné jedince? Žádný elixír lásky v tom nehledejte! S největší pravděpodobností za to mohou feromony!

Feromony jsou přírodní chemické látky, produkované jak lidmi, tak zvířaty. Je to substance, kterou vylučuje daný jedinec a kterou ten další, stejného druhu, přijímá. Tento proces vydávání feromonů vyvolává v protějšku určitý druh náklonnosti.

Chemické signály, jež mají vliv na mysl a tělo, byly objeveny roku 1959 a od této doby se jimi zabývalo mnoho vědeckých výzkumů.

Existují, či je to jen mýtus?

O existenci feromonů dlouho panovaly vědecké rozepře a pochybnosti, ale představa, že feromony ovládají lidské chování, strhla mnoho vědců, ať už byli pro, či proti.

David Berliner, profesor anatomie z lékařské fakulty v Salt Lake City v Utahu, byl ve druhé polovině 20. století jeden z prvních, který zkoumal lidské feromony a jejich vliv na chování lidí.

Vzorky odumřelé kůže získával z vnitřního povrchu sádrových obvazů sňatých pacientům se zlomenými končetinami.

Jednou, když nechal ve své laboratoři otevřenou nádobu s kožním extraktem, pozoroval na sobě uvolněnější chování a zvýšenou hladinu dobré nálady a sebejistoty.

Berliner zkusil účinkům feromonu vystavit i své kolegy, na které měla látka stejný povzbuzující efekt. Do svého výzkumu následně zapojil i další vědce a objev nechal patentovat. Složení látek bylo však odhaleno až o několik let později v roce 1994.

Dokonalá synchronizace

Průlomový byl také výzkum americké doktorky Marty McClintockové. V roce 1971 se zaměřila na ženy, které přicházejí často do styku s větší skupinou žen např. v ženských domovech, klášterech či internátech, a snažila se zjistit, proč u nich docházelo k hromadnému sjednocení menstruačního cyklu.

Jak mohlo dojít k takovéto synchronizaci u různých jedinců? Přibližně po třiceti letech výzkumu stanovila doktorka závěr, že látky, obsažené v ženském potu, mají vliv na zkracování či prodlužování menstruačního cyklu.

McClintocková však nedokázala popsat funkční využití těchto feromonů. Dále se jí ale podařilo prokázat přítomnost dvou látek v moči krysích samiček. Pokud žily krysy ve skupině, pak došlo k synchronizaci jejich pohlavních cyklů.

Speciální čichový orgán

Feromony určují sexuální přitažlivost pro opačné pohlaví. Jedincem jsou vylučovány prostřednictvím kůže, a kromě potu se nacházejí i ve slinách či v moči. Samy o sobě jsou feromony bez zápachu.

Nejsou zaznamenávány čichovými žlázami v nose, tak jako řada ostatních vůní, nýbrž Jacobsonovým (vomeronasálním) orgánem, který je ve tvaru jakési trubičky, umístěným v nosní dutině pod nosní sliznicí, kde od něj vedou nervové dráhy, které jsou však naprosto odlišné od čichových nervů přenášejících podněty z čichové sliznice.

Tento orgán, když zaznamená feromony (či látky souhrnně nazývané jako vomeroferiny), vyšle do mozku zprávu ke zpracování čichových vjemů a ten začne stimulovat podvědomé zvýšení sexuální rozkoše.

Jakobsonův orgán se utváří během vývoje plodu v těle matky, ale v dospělosti není u člověka tak silně vyvinutý a užívaný jako u mnoha jiných druhů.

Vědci se zaměřili na výzkum vomeronasálního orgánu člověka, s cílem nalézt vstupní bránu pro tyto chemické signály.