Ať už jsou to poháry všemožných tvarů, talíře či salátové mísy, v řadě sportovních soutěží je zkrátka běžným zvykem, že vítězové dostávají různé nádoby! Kde se vzala ta zvláštní souvislost sportu s kuchyní?

Tradice začíná nejspíš tam, kde se rodí i samé dějiny sportování. Ve starém Řecku! Vítězové tehdy nedostávají finanční odměny jako dnes, samotnou cenou je právě trofej v podobě nádoby.

Dříve šlo totiž o velmi cenné předměty, vyrobené často z drahých kovů, včetně stříbra, bronzu či zlata.

Funkcí takových pohárů ovšem nebylo skladování potravin či využití v domácnosti, sloužily hlavně k rituálním účelům. Homér (8. stol.

př.n.l.) například ve své Íliadě zmiňuje sportovní trofej v podobě kotlíku, ve kterém se vařilo maso ze zvířat obětovaných bohům.

Když někdo dříve vyhrál pohár, často také nebyl prázdný, ale třeba naplněný olivovým olejem, v té době luxusním zbožím!

Co spojuje vavříny s vítězstvím?

Kdo sbírá úspěchy a vítězství, „sklízí vavříny“! I stálezelený nízký strom s bílými květy, který známe hlavně jako bobkový list, je s šampiony spojen už od starověku. Co nimi ale má společného?

Řecký bůh slunce Apollón se posmívá bohu lásky Erotovi. Ten se naštve a chce Apollóna nějak potrestat! Střelí ho tedy zlatým šípem, aby se bláznivě zamiloval do nymfy Dafné. Tu však zatím postřelil šípem s bronzovým hrotem, aby k Apollónovi cítila odpor…

Apollón nymfu tak dlouho pronásleduje, až je z toho nešťastná a poprosí o pomoc svou matku Gaiu. Ta ji promění ve vavřín! Apollón si vavřín otrhá a udělá si z něj alespoň věnec, aby měl svou lásku stále při sobě.

V řečtině vavřín dodnes nazývá „dafné“ a stane se symbolem lásky, bohatství a vznešenosti. Na hlavě nosí vavřínový věnec velké osobnosti, po Apollónovi např. Julius Caesar (100-44 př. n. l.). A od ozdoby velikánů už je jen krůček k vítězům sportovních soutěží!

A proč je za 4. místo bramborová medaile?

Zlatá, stříbrná, bronzová, bramborová. První tři medaile jsou skvělým úspěchem, tu čtvrtou nikdo nechce! Proč se ale jmenuje zrovna po oblíbené potravině?

Podle jedné teorie mohlo pojmenování vzniknout v dobách, kdy byly brambory vzácným zbožím. Protože vyhrát 4. místo je koneckonců úspěch. Může to být ale jen cena útěchy, což by odpovídalo i výrazům v jiných jazycích.

Například v ruštině je čtvrtá medaile „dřevěná“ a dřevo bylo dřív bráno jako levnější náhražka drahých kovů.

Ve španělštině nebo francouzštině je čtvrtá pozice „čokoládová“, a říká se jí tak hlavně tehdy, když jsme skončili čtvrtí neprávem, podvodem protihráčů či vinou technické chyby. „Být čokoládový“ totiž znamená francouzsky něco jako být podvedený či napálený.

Výraz nejspíš pochází od černošského klauna Rafaela Padilly (asi 1865–1917), kterému se přezdívá Čokoláda a vystupuje v pařížských cirkusech ve dvojici s kolegou bělochem. Ten se Čokoládu snaží vždy na něco nachytat a dělá si z něj legraci.