Když někdy někam hodně spěcháme, přáli bychom si umět létat jako ptáci! Pomohlo by nám to? Dostali bychom se na určené místo rychleji než třeba autem?

Za nejrychlejšího ptáka a zároveň vůbec nejrychlejšího živočicha na Zemi je považován sokol stěhovaný. Ten při střemhlavém letu dokáže vyvinout rychlost až 389 km/h (podle naměřeného rekordu)!

Na paty mu šlape orel skalní, který se na stejném principu vrhne za kořistí rychlostí 320 okolo km/h. V takových případech ovšem pomáhá dravcům gravitační zrychlení.

Který pták si dokáže poradit jen svou vlastní silou? Tady jsou zaslouženými rekordmany rozhodně rorýsi! Rorýs obecný dosáhne při letu i 111 km/h, rorýs východní by měl na tachometru číslo ještě o 55 vyšší!

Tito asi 17 cm dlouzí ptáčci jsou ale i úžasnými vytrvalci. Ve vzduchu vydrží klidně i 10 měsíců, aniž by kdekoliv přistáli.

Umějí ptáci létat pozpátku?

Odpověď je jednoduchá – neumějí! A vlastně to nevadí, couvat ve vzduchu přeci není zapotřebí. Přesto však ptačí letecké pravidlo potvrzuje jedna výjimka.

Jediným zástupcem ptačí říše který umí létat pozpátku, je kolibřík. Nejmenší pták světa má skutečně unikátní křídla, která se snaží napodobit i výrobci letadel či létajících robotů.

Kolibřík dokáže mávnout křídly až 90x za vteřinu, a především zcela jiným způsobem, než to dělají ostatní ptáci. Nikoliv nahoru a dolů, ale spíš do tvaru osmiček nebo elips.

Vytvoří si tak kolem sebe vír, který ho udržuje ve vzduchu, a může si tak dovolit i větší akrobatické kousky.

Kromě letu pozpátku zvládá v okamžiku zastavit, vznášet se na místě nebo rychle měnit směr.

A proč sovy létají tak potichu?

Když ptáci zamávají křídly a vzlétnou, často je to pořádný kravál. Pokud tedy zrovna neletí sova, tu ani ty nejlepší uši nezaslechnou! Jak to dělá, že umí být při letu doslova jako myška?

Sova je především nočním lovcem. A k tomu, aby její honba za kořistí byla úspěšná, jí nepomáhá jen schopnost vidět ve tmě, ale také nehlučnost křídel. Při letu ji nic neruší a slyší všechno kolem sebe, kořist naopak neslyší nic a nemá šanci!

Proč jsou zrovna soví křídla tak neslyšná, samozřejmě už dlouho vrtá hlavou vědcům a snaží se na to přijít pomocí různých experimentů. Při porovnávání letu sovy a holuba si například všimnou toho, že sově pomáhá velký rozměr křídel v poměru k tělu.

Jen jedním mávnutím se tak (oproti holubovi s menšími křídly) posunou o větší kus dopředu, čímž dochází k menším turbulencím vzduchu.

Pak přijdou na řadu jemné třásně či zoubky, které na přední straně sovích křídel objeví v roce 1934 britský letec Robert Rule Graham. Právě ty totiž i zbytky syčivého vzduchu dokonale potlačí.