Mít milenku, ta patří mezi vládci na středověkém dvoře k bontonu. Přítomnosti krásných žen ve své loži si proto užívají i čeští králové. Nejednou se jejich milenky těšily stejnému postavení jako zákonité manželky. Ty musely tento nelehký úděl překousnout.
Kronikář Otakar Štýrský (asi 1265–1318/1319), autor Štýrské rýmované kroniky, tvrdí, že český král Václav II. (1271–1305) měl po smrti své první ženy Guty v roce 1297 milenku jménem Alžběta.
„Nepožívaje od přírody dosti silného zdraví, počal záhy příliš bujně žíti,“ píše o něm historik František Palacký (1798–1876). Alžběta nejspíše nebyla jedinou jeho společnicí, ale prý požívá na dvoře výsadní postavení.
Král ji dává k dispozici dvanáct koní, kočár, překrásná roucha i šperky. Václavova druhá žena Eliška Rejčka (1288–1335) se musí smířit s tím, že se zkrátka o královské lože bude dělit s dalšími ženami.
Zplodí levobočka s ostrými lokty
S milenkou, která s ním lehává, zplodí Václav II. syna, který dostává jméno Jan Volek (asi 1290–1351). Dítě lásky nastartuje velmi úspěšnou církevní kariéru. Dotáhne to skutečně hodně daleko.
Podle historika Josefa Šusty (1874–1945) se vyznačuje ostrými lokty:
„Vybojoval si způsobem patrně drsným a s duchem kanonických řádů veskrze neshodným k svým čestným obročím vysokou hodnost probošta vyšehradského.“ V roce 1310 se dokonce stane kancléřem Českého království.
Jan Lucemburský (1296‒1346) ho obviní ze zrady, uvězní, ale Volkovi se podaří ze žaláře utéct, a nakonec se s Lucemburkem usmíří.
Neduživá nemanželská dcerka
Českého krále Václava III. (1289–1306) sice zavraždí jako velice mladého, ale i on už si stihne pořádně zašpásovat se ženami.
Poslední Přemyslovna Alžběta (asi 1305–1347) je pravděpodobně jeho nemanželskou dcerou z aféry s nějakou dámou neznámé totožnosti. Sblíží se s ní ještě předtím, než se ožení s Violou Těšínskou (asi 1290–1317).
Dívenka je ale podle dobových záznamů fyzicky slabá, proto v roce 1332 opustí cisterciácký řád a přechází k benediktinkám, jejichž pravidla nejsou tak náročná. Roku 1349 se stává abatyší v klášteře v Pustiměři na jižní Moravě nedaleko Vyškova.
