„Lesu se obloukem vyhni,“ klade na srdce otec svojí dceři Anně, která právě poobědvala typické jídlo středověké chudiny, kus chleba a kaši z luštěnin. Chystá se vzápětí na druhý konec vesnice.
Jejich slepice poslední dobou opravdu hodně nesou a ona chce vyměnit se se sousedy pár vajíček za mléko, protože jejich kravka málo dojí. Les znamená nebezpečí, spojuje se s ním spousta pověr. Venkované od úsvitu do soumraku pracují na polích.
Obdělávání polí tvoří základ jejich života. Pokud se mu dostatečně nevěnují, okamžitě se jim to vymstí. Úroda je malá…
Brána do dospělosti
Život ve středověkých Čechách ve 12. století je velice krutý. Na úrodě závisí přežití. První potomek je vítaný, větší počet dětí ale znamená velký problém, není je z čeho uživit.
O antikoncepci nemají ani tušení, proto se stává normou třeba i osm dětí v rodině. Hranice sedmi let je s trochou nadsázky branou do dospělosti, protože od této chvíle musí děti pracovat. Buď v rodinném hospodářství nebo odchází k panstvu do služby.
Společně na malém prostoru
Ve venkovské chalupě je naprosto minimální prostor, v jedné světnici, která měří obvykle pouhých 10-12 m2, žije společně klidně i deset lidí, nejednou tři, někdy i čtyři generace. Malé domy se totiž mnohem snadněji vytápějí, v tuhých mrazech ve světnici často pobývá i dobytek, protože přináší další vítané živočišné teplo.
