1. Šmelinář a neplatič daní
Oplývá vlastnostmi, které by do něj na první pohled nikdo neřekl. Je brilantním dramatikem, ale zároveň i mimo jiné neúprosným šmelinářem.
Dlouhá léta například skupuje a skladuje obilí, slad a ječmen, aby je následně v době slabé úrody a nedostatku potravin za přemrštěné ceny prodával sousedům a obchodníkům.
„Po celý svůj život měl vytříbený čich na pohyby tržních sil,“ upozorňuje jeho životopisec, anglický básník Ted Hughes (1930–1998). Přátelům v nouzi rád půjčí, ovšem na vysoké úroky. A běda tomu, kdo se opozdí s platbou.
Své dlužníky je William Shakespeare (1564–1616) schopný hnát před soud i kvůli drobným. „Věnoval se všelijakému kšeftaření,“ prozrazuje Hughes. Daně se mu ovšem moc platit nechce.
V roce 1598 je proto úřady usvědčen z jejich krácení a nevyhne se ani stíhání za hromadění zásob v době všeobecného nedostatku.
2. Chvatná svatba s těhotnou
Zatímco svatba jeho Romea a Julie nepostrádá nádech romantiky, veselka v listopadu 1582, při které stojí u oltáře sám Shakespeare, připomíná spíš sprint na 100 metrů.
Zatímco obvykle se musejí před svatbou učinit tři ohlášky, v tomto případě se kancléř diecéze výjimečně spokojí jen s jednou. O osm let starší nevěstě Anne Hathawayové (1556–1623) se totiž pod svatebními šaty rýsuje těhotenské bříško. Je ve třetím měsíci.
Však se také podle některých domněnek 18letý Shakespeare žení pouze z donucení. V té době totiž není obvyklé, aby si muž bral ženu o tolik starší.
3. Nikdo přesně neví, co dělal mezi lety 1585 a 1592
Dodnes se tomuto období přezdívá Shakespearovy ztracené roky. Mezi lety 1585 a 1592 zmizí Shakespeare svým životopiscům z dohledu a ti tak o tom, co oněch sedm let dělal a proč najednou opustil manželku se třemi dětmi, mohou jen spekulovat.
Podle některých názorů prchá ze Stratfordu, jelikož mu hrozí stíhání za pytláctví.
Následně se dle uvažovaných scénářů může živit jako učitel, cestovat po Evropě a učit se jazyky, zůstat v Anglii a studovat v knihovně nějakého slavného mecenáše, popřípadě se připojit ke kočovné herecké skupině.
4. Vykradače hrobů odrazuje kletbou
Se slovy umí hotové divy, takže není divu, že než přijde jeho čas, stihne si vymyslet i vlastní epitaf. Ten má působit hlavně jako varování pro vykradače hrobů. „Zdrž se, příteli, pro spásu boží, kopání pod kamenem, jenž tu leží:
buď požehnán, kdo prach můj nevyhostí, a ztracen, kdo mých se dotkne kostí,“ stojí na prosté kamenné desce ve Stratfordu nad Avonou, v kostele Nejsvětější Trojice.
Údajné prokletí ovšem stěžuje práci i restaurátorům, kteří musí pokaždé upravovat plány tak, aby na náhrobní desku náhodou nesáhli.
5. Tajnosti okolo černé dámy
Rodák ze Stratfordu nad Avonou po sobě zanechá řadu tajností, včetně totožnosti tajemné „Dark Lady“, temné či černé dámy, které věnuje část svých Sonetů (1609), konkrétně ty s čísly 127–152. Existuje spoustu teorií, pokoušející se odhalit, kdo to vlastně je.
Jeden z předních expertů na Shakespearovo dílo, profesor G. B. Harrison (1894–1991) předpokládá, že by mohlo jít o majitelku nevěstince v Clerkenwell, známou jako „Black Luce“.
Dramatik se s ní měl potkat někde v letech 1601–1602. Britský historik A. L. Rowse (1903–1997) naopak ukazuje na básnířku Emilii Lanierovou (1569–1645), mající prý podobné vlastnosti jako černá dáma.
Dalším kandidátkou je Jane Davenantová, manželka někdejšího starosty Oxfordu Johna Davenanta, s jehož rodinou se Shakespeare hojně stýkal. Její syn William (1606–1668) si navíc postaví svou básnickou kariéru na tvrzení, že je Shakespearovým nemanželským synem.
Někteří odborníci ale favorizují spíše Mary Fittonovou (1578–1647), jednu z dvorních dam Alžběty I. (1533–1603). V roce 1797 skotský starožitník George Chalmers (1742–1825) vysloví tezi, že by sonety mohly být adresovány přímo královně.
6. Angličtinu obohatí o více než 1500 slov
Kromě psaní her si činorodý Will libuje i ve vymýšlení nových slov.
Do angličtiny jich přidá více než 1500. Vytváří je mimo jiné přeměnou podstatných jmen na slovesa, přidáním předpon či přípon, přeměnou sloves na přídavná jména nebo tím, že spojí dohromady slova, která do té doby nejsou spolu nikdy používána.
Řadu slov přebere z jiných jazyků, ze staré řečtiny například slovo „dialogue“ (dialog), nebo „critic“ (kritik). Z latiny si vezme výrazy jako „negotiate“(vyjednávat) či „investment“ (investice).
Kromě toho je Shakespeare autorem i některých dnes běžné používaných známých frází. Třeba bag and baggage – saky paky, pět švestek, come full circle – kruh se uzavřel nebo love is blind – láska je slepá.
7. Jeho dílo je přeloženo do 80 jazyků, včetně klingonštiny
„Nikdy doopravdy nevychutnáte Shakespeara, dokud si ho nepřečtete v klingonštině,“ prohlašuje kancléř Gorkon ve filmu Star Trek VI: Neobjevená země. A nejde jen o nějaké plácnutí do větru.
Klingonština je jedním z 80 jazyků, do kterých jsou Shakespearovy hry přeloženy. Tím úplně prvním je mimochodem němčina.
8. Jeho rodiče, manželka a děti pravděpodobně neumějí číst a psát
Shakespearův literární talent ostře kontrastuje s pravděpodobnou negramotností jeho nejbližších. Dramatikovi rodiče se například na právní dokumenty podepisují pouze značkou, manželka Anne je na tom podobně.
„Je možné, že nikdy nečetla ani slovo z toho, co napsal,“ poznamenává historik Stephen Greenblatt (*1943) s tím, že možná právě to způsobilo v jejich manželství rozkol.
Za negramotné jsou považovány i dvě společné děti, které se dožijí dospělosti (syn Hamnet zemře v 11 letech) – dcery Susanna (1583–1649) a Judith (1585–1662).
Mnozí kritici se pak domnívají, že téměř negramotným (krom podpisu) je i sám Shakespeare, což je vede k domněnkám, že autorem her je ve skutečnosti někdo úplně jiný.
9. Údajně nosí zlatou kruhovou náušnici
Všeobecná představa o vzhledu Williama Shakespeara pochází z několika portrétů ze 17. století, které mohou, ale také nemusí zobrazovat skutečnost. Zdaleka nejslavnější z nich je tzv.
„Chandosův portrét“, namalovaný mezi lety 1600–1610. Dramatik na něm má na rozdíl od jiných ztvárnění lesklý zlatý kroužek v levém uchu. Už v jeho době jsou náušnice u mužů charakteristickým znakem bohémského životního stylu.
Inspiraci jsou námořníci, kteří nosí zlatou náušnici mimo jiné kvůli pokrytí nákladů na pohřeb v případě, že zemřou na moři.
10. Manželce odkáže postel
S Anne má Shakespeare rozporuplný vztah. Valnou část manželství prožijí odděleně, jelikož dramatik pracuje v Londýně a jeho žena se stará o domácnost a o výchovu dětí ve Stratfordu. Domů se Shakespeare vrací maximálně dvakrát do roka.
Pár souvislých let spolu prožijí až na konci jeho života. V závěti pak Anne odkáže pouze „druhou nejlepší postel“, což by se mohlo zdát jako nejapný žert. Ve skutečnosti je ale nábytek v domácnosti jako jediné dědictví manželky tehdy běžnou praxí.
