Královnou antické kuchyně i lékárny byla rostlina zvaná Silphium, česky označovaná jako „mužák“. Ať už byl příčinou trudomyslnosti kašel, horečka, nedostatečné libido nebo mdlá chuť jídla, Silphium přineslo vysvobození. Alespoň do té doby, než přišli Římané.
Byla popisována jako přibližně půl metru vysoká rostlina s tlustými kořeny pokrytými černou kůrou, s dutým stonem podobným fenyklu a zlatavými listy jako celer.
Lék na všechno
Řekové i Římané ji přidávali téměř do každého pokrmu, pomáhala jim také s konzervováním potravin a používala se i proti hadímu uštknutí, jako afrodiziakum či antikoncepční prostředek.
Účinkovala proti kašli i bolesti v krku, na horečky či při zažívacích potížích. Silphium bylo tak cenné, že se gram rostliny prodával za gram zlata. Rostla však jen na úzkém pruhu půdy v jižní stepi Kyrenaiky, což je východní pobřežní oblast dnešní Libye.
Zde leželo starověké město Kyrény, jehož bylo silphium základní obchodní položkou.
Za oběť padla Římanům
Ačkoliv se Řekové, kteří se oblasti Kyrény později zmocnili, snažili rostlinu rozmnožit a vysázet i jinde, nedařilo se jim to. Nedokázali porozumět mikroklimatickým požadavkům, které rostlina měla.
Silphia nicméně začalo ve své domovině ubývat, a to za vlády Římanů. Úplně poslední kořen rostliny získal darem císař Nero (37–68). Příčina údajného vymizení rostliny není zcela známá a může souviset s řadou faktorů.
Podle nové studie Paula Pollara a Paula Robertsona z americké University od New Hampshire k tomu došlo proto, že Římané nezvratitelně pozměnili krajinu v okolí Kyrény.
Pokáceli mnoho stromů, aby vzniklo místo pro jejich rozsáhlé stavby, což vedlo k erozi půdy, jak dokládají i místní vykopávky. Mikroklima, které udržovalo rostlinu naživu, tak nenávratně zmizelo.
