Naši předkové ho znali dobře, vyskytoval se v přírodě zhruba ve stejném počtu jako jelen. Ale lidská činnost způsobila, že se tento obrovský tvor postupně z přírody vytratil a stal se jen vzpomínkou.
Vědci se však rozhodli tento stav změnit a moderními postupy se pokusili vrátit pratura zpět na svět.
Toto mohutné zvíře s impozantními rohy je zobrazeno na pravěkých jeskynních malbách či petroglyfech a jeho podoba je otisknuta také ve figurkách z doby bronzové. Objevuje se i na starověkých egyptských reliéfech.
V náboženstvích starověkého Blízkého východu symbolizuje sexuální potenci, sílu i zdatnost. Jeho rohy se používají jako součást obětních darů, jako trofeje i nádoby na pití a u starých germánských kmenů slouží jako ozdoba na přilbice. Ostatně, délka rohů praturů činila okolo 80 centimetrů.
Příliš mnoho lovců
Pratur je součástí fauny ve čtvrtohorách. Pravděpodobně se vyvine v Asii a během teplých období poté migruje na západ a na sever.
Nejstarší známé fosilie pratura, nalezené v Indii a severní Africe, pocházejí z doby, kdy byla Země pokryta velkým množstvím ledovců (ze středního pleistocénu).
V Evropě se tyto nálezy dají zařadit až do teplejšího období, které následovalo a je známé jako holštýnský interglaciál. Původně je tedy pratur rozšířený hlavně na většině evropského území a v regionu Blízkého východu.
Je však oblíbenou lovnou zvěří lidí a ve spojení se změnami životního prostředí se postupně z přírody vytratí. V českých zemích zmizí na přelomu raného a vrcholného středověku.
Dá se říct, že postupné vymírání praturů ve střední Evropě probíhá souběžně s kácením velkých lesních ploch mezi 9. a 12. stoletím.
Stopa končí v Polsku
Nejdéle žije v Polsku, kde je pod ochranou králů. Poslední samice zde uhyne přirozenou smrtí roku 1627 v rezervaci u vesnice Jaktorów asi 50 kilometrů od Varšavy a má zde i pomník.
Pratur tedy zcela vymírá v 17. století, ale stane se předchůdcem dvou druhů domestikovaného skotu. Během své existence je jedním z největších býložravců, jeho výška v kohoutku mohla přesáhnout 180 centimetrů a hmotnost i 1000 kilogramů.
Výzkumníci se o návrat pratura pomocí metody zpětného šlechtění pokoušejí už v období mezi světovými válkami v Německu.
Na počátku 20. let 20. století zahájí bratři Heinz (1894-1982) a Lutz Heckovi (1892-1963), ředitelé zoologických zahrad v Mnichově a Berlíně, pokusy rozmnožit pratury pomocí několika plemen dobytka.
První stádo v Evropě
Výsledkem tohoto experimentu je takzvaný Heckův skot, který je sice praturovi vzdáleně podobný barvou, méně už stavbou těla: je celkově drobnější. Podle odborníků má podle všeho i odlišné chování od původních praturů.
Objevuje se v některých zoologických zahradách či soukromých chovech. Během 20. století pokusy o vzkříšení pratura pokračují. Zpětným šlechtěním se například v roce 2008 začnou zabývat nizozemští vědci.
Stádo praturů z Nizozemska je v roce 2015 dopraveno do Milovic (Středočeský kraj) a je tehdy prvním stádem ve střední a východní Evropě. Hned rok nato se jim narodí mládě.
Trojice praturů z Milovic se poté stěhuje na Moravu do archeoskanzenu v Modré na Uherskohradišťsku. Postupně se objevují i na dalších místech naší země, například letos našli nový domov v rezervaci v Novohradských horách v Jihočeském kraji.
