Těžké dělostřelectvo a kulomety způsobují zranění dosud nevídaná. Šrapnely odtrhávají kusy tváře. Jedovaté plyny poškozují tkáně. I „obyčejný“ požár nadělá pořádnou paseku… Zdá se, že osudem znetvořených vojáků je dožít v ústraní a zahalení. Pak ale přichází lékař, který jim navrátí naději.
Objev anestezie, sepse a dezinfekce v 19. století spustily skutečný rozvoj v oblasti plastické chirurgie. Tohle pojmenování se mimochodem poprvé objevilo v roce 1839 v práci německého chirurga Karla Ferdinanda von Graefeho (1787–1840).
Tento průkopník aplikoval své znalosti, získané od italských a indických předchůdců, při operacích rozštěpů a očních víček. Plastických chirurgů přibývalo.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Pacienti je postupně už nevyhledávali jen v nutných případech, třeba když u nich v důsledku syfilisu došlo k rozpadu měkkých tkání a tedy i ke ztrátě nosu, ale i tehdy, když se chtěli zbavit třeba „židovského nosu“.
Postupně docházelo i na odstávající uši a vykonaná byla také první plastika ňadra. Začátek nového století přinesl novinku v podobě tvářového liftingu. V nejbližších letech se ale plastická chirurgie opět měla zredukovat na rekonstrukci zmrzačených tváří. Rozhořela se Velká válka.
![Veteráni první světové války stáli u zrodu moderních dějin krásy. FOTO: Unsplash](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2024/05/national-library-of-scotland-pumeyj08tp0-unsplash-768x1029.jpg)
Válka ve tváři
Rozdrcené čelisti, uříznuté nosy, řezné rány v obličejích… V zákopech nebylo času pohlížet na estetičnost stehů. Z front se vraceli znetvoření vojáci s ohavnými jizvami, mnohdy neschopni jíst, pít či mluvit.
Jakkoli špatně to zní, válka poskytla plastickým chirurgům spoustu „materiálu“, na kterém mohli zlepšovat své dovednosti a znalosti.
Zejména novozélandského otolaryngologa Harolda Gilliese (1882–1960), který sloužil v britském zdravotnickém sboru, nenechal pohled na dopady války, zrcadlící se ve tvářích vojáků, chladným. Rozhodl se jim pomoci.
![Námořník zraněný v bitvě u Jutska bezprostředně po plastické operaci (vpravo) a po zaléčení. FOTO: autor neznámý / Creative Commons / volné dílo](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2024/05/walter-yeo-skin-graft.jpg)
Lidská maska z hrudníku
Gilliesův nápad měl velký úspěch, vedoucí až k vytvoření celé nemocnice zaměřené na „opravu“ poranění tváře. Mezi prvními ulehl pod jeho skalpel námořní dělostřelec Walter Yeo (1890–1960). Na rozdíl od několika předchůdců měl velké štěstí.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Přežil. Gillies během zákroku v roce 1917 ponechal kůži, kterou přišil ke tváři pacienta, připojenou k původnímu místu – k hrudníku. I navzdory komplikacím a vzniklé infekci si Gilliesův tým poradil.
Po řadě dalších operací téměř nebylo na Yeově tváři poznat válečné útrapy. Metoda kožní trubičky se nakonec osvědčila a Gillies takto pomohl tisícům vojáků.
Byl aktivní i během 2. světové války a nejenom, že prý operoval někdy i 20 hodin denně, navíc během ní vyškolil i mnoho dalších plastických chirurgů. A jen co válka skončila, splnil svůj někdejší slib. V roce 1946 pomohl při jedné z prvních změn pohlaví ze ženy na muže.