„200 assů (asi 10 gramů – pozn. redakce) odrůdy cibulí Semper Augustus za 5500 zlatých! Nejkrásnější ze všech tulipánů,“ vykřikuje v roce 1634 obchodník v holandském městě Haarlemu. „Koupíme je a budeme ještě bohatší,“ volá nadšeně selský syn Christian na svého otce Simona Huygense.

„Měli bychom být opatrnější, tyhle už jsou moc drahé. 400 assů Admirala Liefkena dostaneš za 4400 zlatých a Van der Eyka dokonce jenom za 1620 zlatých,“ okřikne rozparáděného syna otec. „Nevidíš, jak jsou nádherné?“ rozplývá se Christian nad fantastickými bílými květy žíhanými krvavě rudou barvou. „Zasadíme, vypěstujeme a prodáme mnohem dráž,“ nedá se zkrotit syn. Chvíli se dohadují a nakonec jeho nadšení podlehne i Simon. Rozhodnou se pro koupi, co kdyby je někdo předešel a vyfoukl jim budoucí tučný zisk!

Dva statky za cibule

Aby získali hotové peníze na nákup, musí ale upsat na dluh své dva statky, každý z nich má cenu 2500 zlatých. Jakmile se dohodnou s prodávajícím, společně odejdou k notáři, pro které teď nastává zlatá éra. Všichni si mnou ruce nad výhodnou koupí. Co na tom, že jim zbyl už jenom jeden statek s polem, klidně by nakoupili i za poslední peníze! Cibulky jsou teď dražší než stejná váha zlata.

Existuje dokonce tulipánový zákon, podle kterého za poškození cibule hrozí vězení. Než cibulka vůbec dostane šanci vykvést, často několikrát změní majitele. V roce 1637 situace vyvrcholí. Jedna cibule vzácného druhu tulipánu Viceroy se podle záznamů prodá za „24 vozů s obilím, 8 vepřů, 4 krávy, 4 sudy piva, 1000 liber másla a několik beček sýra.“

Zbudou jenom bezcenné hlízy

Mnoha lidem ale nádherné květiny brzy způsobí bezesné noci. Spekulantům v roce 1637 už nepomáhá vychvalovat krásu a kvalitu svého zboží, všichni jsou tak zadlužení, že není, kdo by ho koupil a tak jsou najednou všude spousty cibulí, které nikdo nechce. „Sny o nesmírném bohatství zmizely, a ti, kdo se ještě před týdnem radovali, že mají několik tulipánů, které jim přinesou knížecí jmění, hleděli smutně a zaraženě na ubohé hlízy, jež ležely před nimi a – samy bezcenné – nemohly být prodány za vůbec žádnou cenu,“ tvrdí tehdejší očití svědkové.

Jak se stát žebrákem?

Tvrdě prodělá i známý holandský malíř Rembrandt Harmenszoon van Rijn (1606 –1669). Jeho obrazy nejdou na odbyt, bohatí lidé už nechtějí vyhazovat peníze za skvostné portréty, místo maleb si raději kupují tulipány, ty jsou teď přece důležitější! „Všude kolem jenom samé kytky a má díla nikdo nechce,“ zlobí se nejdřív, ale pak i on, milovník krásy, podlehne květinové nádheře a zapojí se do tulipánového běsnění. Ani tady ovšem nemá štěstí, na svých tulipánových kontraktech prodělá a nakonec musí ohlásit úpadek. Žije si totiž na příliš vysoké noze, koupil si nákladný dům a nakonec mu nezbude, než ho prodat v dražbě. Umírá chudý jako kostelní myš.