Legenda praví, že moudrý a zbožný sv. Václav byl úkladně zabit svým mocichtivým a krutým bratrem Boleslavem. Ačkoliv se jeho jméno stalo symbolem pro bratrovraždu, nelze Boleslavu I. upřít, že byl dobrým vládcem, který upevnil postavení českého státu.
Ke konci života navíc přispěl k tomu, že se kolem jeho bratra vytvořil kult. I díky němu se tak ze svatého Václava stal patron českých zemí a jejich státnosti. Skutečně svého bratra zabil?
Zřejmě na podzim roku 925 se ujímá vlády v přemyslovském knížectví Václav (907–935), později svatořečený.
Po smrti jeho otce Vratislava v roce 921 byla regentkou jeho matka či macecha Drahomíra, která je ve sporu s jeho babičkou Ludmilou, jež Václava vychovala.
Přou se o vliv na budoucího panovníka i o moc v knížectví. Podle pozdějších legend byla Ludmila (a později i Václav) zastánkyní křesťanství, kdežto Drahomíra pohanství.
Spor obou žen vyvrcholí zavražděním Ludmily Drahomířinými družiníky Tunnou a Gommonem dne 15. září 921.
Svatý Václav, vévoda České země
Po svém nástupu k moci nechává Václav převézt Ludmiliny ostatky z Tetína do Prahy a vyhnat matku Drahomíru. Později ji povolá zpět. Přemyslovské knížectví se v té době rozkládá na území středních Čech v okruhu asi 30 kilometrů kolem Prahy.
Ve zbývajících částech Čech jsou zřejmě další česká knížectví, někdy považovaná za samostatné kmeny. S těmi se Václav často dostává do vojenských konfliktů, v čemž mu pomáhá kvalitně vycvičená a vyzbrojená armáda. Podle všeho tak mezi nimi zaujímá výsadní postavení.
Poplatek z míru dobyvačnému Sasku
V zahraniční politice měly Čechy vždy blízko k Bavorsku, ovšem odtud se mocenské centrum nyní přenáší do Saska, kde je roku 919 zvolen Jindřich Ptáčník (876–936) východofranckým králem.
Nové uspořádání musí přijmou i bavorský vévoda Arnulf, na němž si uznání titulu vynutí Ptáčník vojenskou výpravou roku 921. Do Čech se Jindřich vojensky vypravuje v roce 929 a Václav s ním raději uzavírá strategické spojenectví.
Aby uchránil nově se rodící český stát před Jindřichovou dobyvačnou politikou, zavazuje se mu k placení tributu z míru.
Spor mezi bratry
Ten mu za to daruje relikvii, konkrétně paži svatého Víta, což znamená, že Václava uznává za svého politického a křesťanského partnera. Pro svatý ostatek nechává Václav podle legendy vystavět rotundu svatého Víta.
Politika podřízenosti Sasům se však nelíbí Václavovu mladšímu bratrovi Boleslavovi, který shledává placení poplatků říši za zbytečnou zátěž pro knížectví, jež nepřináší žádné výhody. Těžce také nese i bratrův autoritativní přístup. Tyto důvody ho zřejmě vedou k vytvoření opozice vůči vládnoucímu Přemyslovci.
Jak se zbavit Václava?
Její součástí je i kněžna Drahomíra, která straní Boleslavovi před Václavem. Odpůrci jsou však v menšině, takže otevřený odpor by je mohl stát některý z údů, případně život.
Záměr uskutečnit převrat proto zraje delší dobu, skupina kolem Boleslava a Drahomíry čeká na příhodný okamžik, kdy pobožného Václava odstranit.
Ten správný okamžik k vraždě
Dne 27. září, ve svátek Kosmy a Damiána, kterým je zasvěcen kostel ve Staré Boleslavi, se zde koná posvícení, na které Boleslav pozve Václava. Ten tou dobou objíždí se svojí družinou hradiště a kostely, aby nad nimi neztratil kontrolu.
S návštěvou Staré Boleslavi proto rád souhlasí. Zprvu zde nechce zůstat přes noc, ale bratr jej uprosí.
K Václavově vraždě má údajně dojít už na hostině, ale nakonec se to jeví jako příliš riskantní krok, neboť je tam kníže obklopen svojí družinou, a tak se spiklenci domlouvají, že k útoku dojde až následující den ráno při jeho cestě na bohoslužbu.
Zřejmě ho nechtěl zabít!
Podle historika Dušana Třeštíka Boleslav zřejmě Václava nechtěl zabít, protože ho udeřil naplocho a čepel meče sklouzla po Václavově kožichu. Líčí: „Václav se bránil, ale Boleslav jej po chvíli porazil na zem.
Jeho meč drží Václav a Boleslav volá na své lidi: ,Hejá, moji, kde jste!´ Přiběhnou Hněvsa a Česta a vidí pána, jak leží na zemi a nad ním stojí Václav s mečem…“ Proto na něj zaútočili.
Na základě tohoto líčení se historik domnívá, že Václavova vražda byla spíše náhodou než promyšleným činem. Ostatní historikové s tím ale nesouhlasí.
Stála za vraždou Václava jeho matka?
Ačkoliv se Boleslavovo jméno stalo synonymem pro bratrovraha, nutno říci, že smrtící rány Václavovi zasadili jiní.
Skutečně byla jeho smrt pouhou náhodou, nebo za jejím naplánováním stál Boleslav, který se chtěl dostat k moci, případně jeho matka Drahomíra, která se obdobným způsobem zbavila nenáviděné tchyně Ludmily?
Možná že za smrtí dokonce stála stejná skupina najatých vrahů. To se ale lze jen domnívat. Boleslavovi se každopádně bratrovou smrtí otevírá cesta k moci.
Ať žije kníže Boleslav
Ihned po vraždě se vydává do Prahy ke kamennému stolci. Aby zažehnal nebezpečí, zbavuje se Václavových věrných, mezi nimi i několika kněží. Následně je nastolen na kamenný stolec a uveden ke slavnostní mši v kostele svatého Jiří.
Saský král Jindřich Ptáčník sice roku 936 umírá, na jeho místo nastupuje jeho syn Ota I. (912–973). Boleslav okamžitě ukončuje placení tributu Sasům, v důsledku čehož se rozhoří čtrnáct let trvající válka mezi oběma muži.
V roce 950 obléhá Ota hrad Boleslavova syna, podle některých jde ohrad následníka trůnu Boleslava II. Proto se Boleslav rozhodne dále nebojovat a jít mírovou cestou. Musí však obnovit placení tributu a zůstat saskému králi nadosmrti věrný.
Z nepřítele spojenec
Svému slibu dostojí, když dochází roku 955 k bitvě na řece Lech, jedné z nejdůležitějších bitev Evropy raného středověku, vyšle Otovi na pomoc dobře vyzbrojenou legii, čítající 1000 Čechů, s jejíž pomocí se mu podaří zastavit postupu staromaďarských kmenů do západní Evropy.
Boleslav mezitím bojuje s jinou částí maďarského vojska na Moravě, což mu pomáhá ji ovládnout. Ostatně výpadů s cílem rozšíření svého knížectví podniká Boleslav během svého vládnutí hned několik.
Svědčí o tom archeologické prameny, vypovídající o systematické a důkladné likvidaci sousedních českých vévodů Boleslavem. S tím jde ostatně ruku v ruce i zánik téměř všech starých kmenových center.
Říše sahající ke Krakovu
Na dobytých územích se začínají objevovat hradiště nová, která tvoří tak zvanou hradskou soustavu, jakožto místní opěrné body přemyslovské moci.
Za svoji silnou armádu však Boleslav překvapivě vděčí svému bratrovi Václavovi, protože kdyby ji budoval od základů, nemohl by ihned poté, co se dostal k moci, vytáhnout do boje proti Sasům.
Zároveň mu pomáhá rychle a nekompromisně připojovat další území k přemyslovskému knížectví. Když v 60. letech 10. století navštíví Prahu kupec Ibráhím ibn Jákúb, podá svědectví, že hranice Boleslavovy říše sahají až ke Krakovu.
Mnich na trůnu
Bohatství a velikost jeho říše Boleslavovi umožnují, jako vůbec prvnímu Přemyslovci, dát si razit vlastní mince v evropské kvalitě. Postavení svého knížectví neupevňuje nejen vojensky a ekonomicky, ale i kulturně a duchovně.
Usiluje o to, aby bylo v Praze zřízeno biskupství. Možná i proto někteří historikové mluví o kajícím se Boleslavovi, jenž nechává tři roky po vraždě převézt Václavovo tělo ze Staré Boleslavi do pražské rotundy svatého Víta.
Už tehdy je totiž Václav uznáván jako světec a jsou mu legendami přisuzovány vykonané zázraky a jeho křesťanství je v nich dovedené až do těžko uvěřitelného ideálu „mnicha na trůnu“, který pěstoval vinnou révu a obilí na výrobu vína a hostií, vykupoval otroky a rušil tresty.
Sen o pražském biskupství
Na osobách svatého Václava a babičky svaté Ludmily zakládá Boleslav žádost o založení pražského biskupství a prvního kláštera na českém území, se kterou vysílá roku 966 poselstvo, vedené jeho dcerou Mladou, do Říma.
Zatímco ke založení benediktinského kláštera svatého Jiří na Pražském hradě, jehož první abatyší je právě Mlada, dochází prakticky obratem, biskupství je založeno roku 973, tedy až po Boleslavově smrti (buď roku 967 nebo roku 972).
Na sklonku své vlády uzavírá ještě prostřednictvím sňatku dvé dcery Doubravky pevné spojenectví s polským knížetem Měškem I. Piastovcem, čímž vytvoří významný středoevropský mocenský svazek.
Jeden z největších panovníků
Historikové se v hodnocení osobnosti Boleslava I. shodují. Ačkoliv mu nemohou odpustit vraždu Václava, představuje pro ně jednoho z největších panovníků, kteří kdy seděli na českém trůnu.
Jestliže Václav vybudoval základy přemyslovské moci, pak Boleslav na nich vystavěl pevný hrad. Ačkoliv nesouhlasil s bratrovou umírněnou politikou směrem k Sasům, v mnohém ho naopak napodobil a navázal na něj.
Byl to však až Boleslav, kdo vytvořil starý český stát.
Podle Kosmovy kroniky byl „krutější než Herodes, surovější než Nero, převyšující Decia nelidskostí zločinů, Diokleciána krvelačností, čímž si získal příjmení Boleslav Ukrutný.“ A zřejmě se zasloužil i o to, že se ze svatého Václava stal patron české země.
