Z dvanácti českých a moravských památek hmotného kulturního dědictví zapsaného na seznam UNESCO jsou čtyři barokní. Pojďte se na ně s Epochou podívat.
Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou
Zřejmě neznámější českou barokní stavbu najdete v samotném srdci Českomoravské vysočiny, na kopci zvaném Zelená hora. „Jde o nejoriginálnější příklad slohu zvaného barokní gotika,“ tvrdí průvodce a má pravdu.
Ve znamení čísla pět
Neobyčejná hra světla a stínu, kterou uvnitř rozehrávají sluneční paprsky, hvězdicový ambit i celkové pojetí stavby dává nevelkému kostelu zcela ojedinělou podobu.
Legenda praví, že místo, kde uvízlo do Vltavy tajně hozené tělo umučeného Jana Nepomuckého (1345-1393), označila na hladině pětice jasných hvězd. Proto stavitel Jan Blažej Santini (1677-1723) do stavby zakomponoval pětkovou symboliku na každém kroku.
Je tu pět vchodů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem centrálního prostoru, pět hvězd a pět andělů na hlavním oltáři. Navíc má celá stavba půdorys ve tvaru pěticípé hvězdy vytvořené průniky šesti kružnic.
Zcela unikátní je i tvar stavby, připomínající fraktály, složité geometrický obrazce vytvářené opakováním jednoduchých prvků a pravidel. Ty jsou však pojmenovány a zkoumány až ve druhé polovině 20. století.
Stavba je vůbec tak promyšlená a plná záhadných symbolů, že podle některých ukrývá bránu do jiných vesmírů, podle jiných zase poklad Templářů. Přitom chybí málo a unikátní stavba se vůbec nedochová.
Požár totiž 16. července 1784 zničí střechu kostela i ambitu a tehdejší opat místo žádosti o grant na novou střechu požádá o zrušení kláštera. A císař Josef II. (1741–1790) mu vyhoví.
Naštěstí se místní obyvatelé rozhodnou svůj kostel zachránit a uspořádají sbírku k financování jeho opravy.
Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci
V srdci hanácké metropole stojí nejvyšší sousoší České republiky. Sloup vysoký 35 metrů, který se rodí jako oslava víry a církve, a také jako poděkování bohu za ukončení moru, který na Moravě řádí v letech 1714 až 1716.
Staví ho 38 let
Morové sloupy jsou módní vlnou typickou právě pro baroko.
Původně mají v Olomouci jeden menší na Dolním náměstí, ale jeho stavitel Václav Render (1669-1733) usoudí, že by to chtělo něco bytelnějšího a začne na Horním náměstí stavět sloup, do jehož základny se vejde dokonce i malá kaple.
Se stavbou si však olomoučtí dávají na čas, takže než je hotov, stihne zemřít nejen Render, ale také jeho následovníci František Thoneck (1701-1738), Jan Václav Rokycký (1692-1738) a Augustin Schulz (1718-?).
Výsledek však stojí za to a jeho vysvěcení se 9. září 1754 účastní i císařovna Marie Terezie (1717–1780) s manželem.
Sochařské výzdobě dominují na vrcholu pozlacené měděné sochy Nejsvětější Trojice doprovázené archandělem Michaelem, a na dříku pod nimi Nanebevzetí Panny Marie. Dále tu najdete 18 pískovcových soch svatých, Josefem počínaje, Janem Nepomuckým konče.
Mezi sochami jsou vytesány reliéfy dvanácti apoštolů, na spodním je pak 12 figur světlonošů a nechybí ani reliéfy alegorií Víry, Lásky a Naděje.
Arcibiskupský zámek v Kroměříži
V roce 1261 povyšuje olomoucký biskup Bruno ze Schauenburgu (1245-1281) Kroměříž na město a převádí sem celou administrativní správu biskupství.
Staví gotický hrad, který se stává reprezentačním sídlem olomouckých biskupů a za episkopátu Stanislava I. Thurzo (1496–1554) je přestavěn na renesanční zámek.
Ničí ho Švédi i Němci
Po zničení Kroměříže švédskými vojsky za Třicetileté války je z iniciativy biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelkorna (1624–1695) zámek přestavěn do dnešní raně barokní podoby.
Tu mu dávají dvorní architekti Filiberto Lucchese (1606–1666) a Giovanni Tencalla (1629–1702). Během požáru, který v roce 1752 zničí desítky kroměřížských domů, je poškozeno 2. patro zámku. Oheň několikrát poškodí také dominantu zámku, 84 metrů vysokou věž.
Hoří v letech 1643, 1752 a také 1945, kdy ji zapálí ustupující němečtí vojáci. V bohatě zdobených interiérech dnes najdete například obrazárnu s díly předních evropských malířů 15.-18. století, včetně Tiziana či Lucase Cranacha st.
Za pozornost stojí i přilehlá Podzámecká zahrada, přebudovaná nejprve v 17. století na barokní zahradu, a o 200 let později ve stylový park o rozloze 64 hektarů.
Vesnická památková rezervace Holašovice
Že baroko nejsou jen zámky a sochy svatých, dokazuje jihočeská vesnice Holašovice (okres České Budějovice), kterou UNESCO zapíše na svůj seznam jako unikátní ukázku tzv. Selského baroka.
Chvíli česká, chvíli německá
Od 13. století, z něhož pochází nejstarší zmínky o její existenci, zažijí Holašovice řadu dramatických momentů. Během morových epidemií v 16. století vymře téměř celé české osazenstvo a vesnice je zabrána německými osadníky.
Jejich potomci si za 2. světové války vymohou připojení obce k Německu a česká menšina je vyhnána. V roce 1946 jsou naopak téměř všichni její obyvatelé vystěhování v rámci odsunu a do prázdných stavení se vrací Češi.
Bydlet tu však není žádné terno, a tak se moc nestaví. Spíš jen udržuje to, co stojí. Jenže právě díky tomu se obec může stát architektonickým unikátem a památkovou rezervaci.
Ta zahrnuje téměř zcela dochovaný středověký systém domů, propojený ohradními zdmi s brankami a klenutými vjezdy do prostoru návsi.
Tvoří ho statky (ten nejstarší z roku 1530) se stodolami, sýpkami, maštalemi i dochovaným štukovým dekorem na většině průčelí, ale také hostinec, dřevěná pístová pumpa či kaplička. Celkem jde o 23 chráněných usedlostí se 120 budovami.
