Britský provokativní umělec Allen Jones je na vrcholu své tvorby. Píše se rok 1969 a světlo světa spatřuje socha, respektive kus nábytku s názvem Židle, což zní na první poslech vcelku neškodně.

Zapojíme-li ale do vnímání díla i smysl zraku, reakce na výtvor bude o poznání prudší.

Popartové umělecké hnutí začne pomalu ovládat světové galerie s koncem 50. let. Dbá na to, aby pracovalo s prvky a tématy každodenní spotřeby lidského jedince. Někdy tento fenomén kritizuje, jindy se mu zcela poddá.

Směr zasáhne také britské ostrovy s příchodem specifické skupiny studentů na Královskou akademii výtvarných umění.

Ti, včetně Allena Jonese (*1937), jsou doslova posedlí vším, co nějakým způsobem znázorňuje sex, je barevné, křiklavé a zkrátka budí pozornost.

Erotické časopisy a sexshopy

Allen se primárně soustředí na předměty a prostředky, které okouká z komerčních reklam a nastupujících populárních erotických časopisů. Dalo by se říct, že v mnohém také reaguje na otevření zcela nového typu obchodu – sexshopu.

Krámek s erotickými potřebami a pomůckami spatří světlo světa v 60. letech minulého století a šíří se světem jako vlna tsunami.

Nový pohled na pohlaví

Allen se vyžívá v proporcích ženského těla a miluje až agresivní barvy. I přes své umělecké výstřelky se Jones stane uznávanou univerzitní kapacitou co do výuky výtvarných umění. K tomu si čas od času přivydělá jako návrhář divadelních kostýmů a kulis.

I když to na první pohled není patrné, v Jonesových dílech je i filozofická hloubka. Sám přiznává, že pracuje s myšlenkami, jež rozvinul Sigmund Freud (1856–1939) při svém psychoanalytickém zkoumání.

Allen se nebojí zdůraznit sexualitu a sexuální žádostivost svých děl, lidská povaha je podle něj z principu bisexuální a kombinuje obě pohlaví. I proto ztvárňuje ženy tak, jak jsou podle něj spatřovány muži.

Zmíněný nábytkový kus Židle tak představuje machistický pohled na ženu jako na sexuální nástroj a otrokyni, dílo je jasně inspirováno latexovým fetišismem a sadomasochistickými hrátkami.

Při představení tohoto kusu vypukne okamžitě skandál, milovníci umění při pohledu na sexuální otrokyni jako židli odcházejí rozzuření a znechucení.

Feministky na trní

Ještě větší poprask způsobí Židle mezi členkami právě vznikajícího ženského feministického hnutí a mezi umělkyněmi. Zjevně tak nechápou, co chtěl autor svým výtvorem říct.

„Sochy jsou zasazeny do konkrétní doby a já doufám, že lidé jsou natolik silní, že je vidí jako žertovné.

Kromě toho je to jedna z cest, jak se dívat na lidství jako takové,“ komentuje své výtvory Allen v roce 2014. Svou tvorbou chce prý také upozornit na sporné vnímání genderu, kdy v podstatě každého člověka vidí spíše jako hermafrodita.

Do stejné sorty Allenových děl patří také Věšák na klobouky, i ten svět svou podobou šokoval.