Skip to content

Wicca: Tajemné náboženství pod rouškou magie

Podle mnohých jde o pozoruhodný fenomén moderní doby, který k sobě čím dál víc přitahuje pozornost. Nejen, že se nad ní nevznáší konkrétní obrys autority, ale jde o perfektně vyvážený mix složený z víry, iniciační linie, mysterií, doplněný o pořádnou špetku magie.

Paní a pan myslitelé

Odkud se wicca ke zvídavým a hloubavým duším dostane, je dodnes ostrým předmětem diskuzí. Zatímco jedni tvrdí, že jde o dávné pohanské náboženství, které má kořeny už v pravěku, jiní mu vtisknou modernější nálepku 20. století. Důležitým milníkem je rok 1921, kdy známá britská egyptoložka a antropoložka Margaret Murrayová (1863–1963) publikuje svou knihu „Witch-Cult in Western Europe“, v níž se mohou čtenáři dočíst o sabatech pronásledovaných inkvizicí.

Rituály považuje autorka za vzývání rohatého boha, kterého inkvizitoři překřtí na samotného ďábla. Jejích myšlenek se v 50. letech chytá i Gerald B. Gardner (1884–1964), který se svou knihou Witchcraft Today (Dnešní čarodějnictví), strhává naprostou lavinu zájmu. V ní totiž odráží své zkušenosti ze spolku v New Forest, do nějž je přijat roku 1939, aby si o 14 let později založil svůj vlastní, Wiccu.

Gardner je znám pro svoji víru v evropské pohanství.

Obrať se do stínů

Na rozdíl od ostatních náboženství, neobrací svou víru k dogmaticky pravdivému textu. Svoji pozornost směřují spíš ke Knize stínů. Hrubý náčrt má na svědomí Gardner, přičemž stránky jsou pak věnovány rituálům nebo magickým básním.

Modlitby pak nejčastěji směřují k Trojité bohyni, která svými třemi tvářemi Panny, Matky i Stařeny symbolizuje jednotlivé fáze života a fáze Měsíce. Zároveň má každá z nich vládu nad konkrétním místem – zemí, podsvětím a rájem. Další míří ke smrtelnému Rohatému bohu. Jeho život je životem krajiny, slunce a úrody.

Ke známým sabatům patří Imbolc slavený 1.–2. února. Vyzdobený oltář při něm nemůže chybět.

P. S. Přísně tajné!

Důležitá jsou pak rituální setkání, známé jako coveny. Ideální počet členů se pohybuje okolo čísla 13, není však pevně stanoven. Nejde však o žádné čaroděje s klobouky a ušpiněnými kotlíky, z nichž se line odpudivý zápach síry. Ten nejzákladnější rituál probíhá v očištěném a požehnaném kruhu, v němž jsou odříkávány modlitby, probíhají v nich ale také i nějaká ta kouzla.

Po uzavření kruhu se přistupuje k bohatě nazdobenému stolu plnému jídla a pití. Ničím výjimečným nejsou ani oltáře, pokryté magickými předměty jako rituální dýka athame, pentagramy či poháry s vínem. Coveny jsou samy na sobě nezávislé. Jednotlivé praktiky si proto, v souladu s tradicemi, mohou uzpůsobovat podle svého. Důležitý je však vzájemný respekt a tajemství.

Jména členů covenu nebo detaily rituálů bývají přísně střežené. Právě proto dodnes přesně známo, kolik členů vlastně má.

Kolik členů vlastně k Wicce náleží, dodnes nikdo neví. V Česku si k ní lidé nacházejí cestu od roku 2004.

Na Hromnice o hodinu více…

Do hledáčku stoupenců Wiccy se dostává hned 8 hlavních svátků, které bývají označovány jako sabaty, k nimž se váže 12–13 úplňků. Ke známým sabatům patří například Imbolc, slavený 1.–2. února.

Jedná se o svátek světel a jeho dnešní podobou by mohly být Hromnice. Mnohem slavnější je však Mabon slavený od 21.–23. září, známý také jako podzimní rovnodennost nebo dožínky. K překvapení všech nezasvěcenců se v období svátků nepraktikuje magie, i když někteří stoupenci jsou toho názoru, že právě tyto dny jsou pro rituály jako stvořené.

Foto: Wikipedia.org, Shutterstock.com, Pinterest.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Záhady a tajemství
Zobrazit více …