Věda nemusí být vždy jen suchá a seriózní. Existuje i její zábavná, absurdní, a přesto často překvapivě přínosná stránka. Víte, proč se udělují Ig Nobelovy ceny a jaký je smysl výzkumů, které nutí vědce polykat rejsky nebo zavěšovat nosorožce hlavou dolů? Připravte se na úsměv i zamyšlení nad hranicemi lidské zvědavosti!

Ig Nobelovy ceny ohromují absurditou některých výzkumů.

Může být soužití s kočkou nebezpečné pro duševní zdraví? Proč je potřeba zavěšovat nosorožce hlavou dolů? Jak pomůže vědě bez žvýkání polknout rejska? Tyto a podobné otázky si kladou autoři výzkumů, oceněných Ig Nobelovou cenou.

Ig Nobelovy ceny od roku 1991 uděluje redakce vědeckého humoristického časopisu Anals of Improbable Research (v překladu Letopisy nepravděpodobného výzkumu).

Tyto ceny jsou udělovány za objevy, které jsou něčím absurdní, neuvěřitelné a úsměvné. Nenechte se ale splést, většinou zde nejde o kritiku, jako je tomu v případě českých cen Bludný balvan, udělovaných klubem Sisyfos.

Původně sice nejdřív šlo o ceny za opravdu hloupé nápady, časem se ale udělování cen obrátilo spíš směrem k výzkumům, které seriózními vědeckými metodami popisují bizarní témata.

Některé z těchto výzkumů, jakkoliv absurdně znějí, jsou ve skutečnosti vědecky velice přínosné. Výzkumy oceněné Ig Nobelovou cenou by měly lidi nejprve rozesmát – a potom je donutit k zamyšlení.

Při nevážném rituálu vědci dostanou 10 bilionů dolarů

Ig Nobelova cena jsou téměř cimrmanovská. Jmenuje se podle Ignáce, fiktivního bratra Alfreda Nobela (1833–1896), přičemž zároveň odkazuje i na anglické slovo „ignoble“, v překladu „potupný“.

I samotné předávání se nese v humorném duchu. Ceny předávají skuteční nobelovští laureáti. Ti také zametají papírové vlaštovky, které může obecenstvo během vyhrazených chvil na vědce házet. Ocenění si odnesou finanční odměnu 10 bilionů dolarů.

Drobný háček je ale v tom, že se jedná o zimbabwské dolary, které jsou už neplatné. Kromě toho je oceněným vědcům slavnostně udělen vtipný předmět, například jídelní tác, na kterém je přilepený talíř a příbor.

Předávání Ig Nobelových cen se tradičně koná v Sandersově divadle, které je součástí areálu Harvardovy univerzity v americké Cambridgi.

Zavěšování nosorožců hlavou dolů

S tímto výzkumem přišel Robin Radcliffe z Cornellovy univerzity spolu s týmem výzkumníků z Namibie. Při experimentu zavěšovali 12 nosorožců na 10 minut vzhůru nohama. Nosorožci byli uspaní a vědci monitorovali reakci jejich srdce a plic.

Ve výzkumu ale šlo ve skutečnosti o to, jestli je možné nosorožce převážet vrtulníkem v této poloze.

Vědci dospěli k tomu, že je to lepší, než kdyby byli nosorožci přepravováni v poloze na boku, protože v takovém případě se v jejich níže položené části plic nahromadí více krve a trpí také jejich svaly. Zavěšení vzhůru nohama oproti tomu nosorožci snášeli velmi dobře.

Vědci polykající rejsky

Ig Nobelovu cenu za archeologii získali Brian Crandall a Petr Stahl ze State University of New York v Binghamtonu. Při výzkumu v roce 1995 zkoumali, jaké výsledky přinese polknutí a strávení rejska jedním z výzkumníků.

Důvodem pro tento bizarní počin byly archeologické nálezy. Archeologové totiž ve starodávných lidských sídlištích často nacházejí velké části koster různých zvířat.

Pokud jde například o jeleny nebo zubry, dá se předpokládat, že představovali potravu tehdejších obyvatel. U menších tvorů, jako jsou rejsci, myši nebo hraboši, ale nebylo jasné, jestli je lidé jedli, nebo s nimi drobní hlodavci pouze sdíleli životní prostor.

Vědci se proto rozhodli zjistit, jaký vliv má průchod trávicím traktem člověka na kostru rejska. Drobného hlodavce uvařili, rozdělili na čtvrtiny, a jeden z výzkumníků, jehož jméno ale dodnes zůstává v anonymitě, je potom postupně bez žvýkání polykal.

Pomáhal si přitom rajčatovou omáčkou. Rejsek prý chutnal podobně jako kuře.

Aby výzkumník mohl určit, kdy přesně z něj kostra rejska vyjde, snědl před ním i po něm kukuřici a slunečnicová semínka jako kontrolní jídlo, které se dá snadno rozpoznat i po vyloučení.

Nalezené zbytky rejska byly potaženy zlatem a umístěny pod elektronový mikroskop, aby se prozkoumal jejich stav. Ukázalo se, že po průchodu trávicím traktem z kostry rejska zbyla zhruba jen pětina kostí, které navíc byly natrávené nebo jinak poškozené.

Ig Nobelovy ceny nám připomínají, že vědecký výzkum není jen o vážných objevech, ale i o zvědavosti, kreativitě a někdy i o pořádné dávce humoru. Bizarní témata se mohou skrývat za seriózní metodologií a vést k překvapivým a užitečným poznatkům.

Ať už jde o přepravu nosorožců nebo zkoumání stravitelnosti rejsků, tyto „úsměvné“ studie nás učí, že věda je dynamický proces plný otázek, na které se odpovědi hledají i těmi nejméně konvenčními způsoby.