„Nepomohl spolubojovníkovi. Dostane trest smrti,“ prohlásil mongolský tisícník o jednom ze svých vojáků. Chránit si svůj vlastní život se v Čingischánově armádě nevyplatilo.
Heslo „jeden za všechny, všichni za jednoho,“ zde platilo skutečně do posledního písmene. I díky tomu slavilo vojsko takové úspěchy.
Čagataj, druhý Čingischána (1155/1162‒1227), se stal strážcem vojenského kodexu Jasa, který sloužil jako základ vojenského zákonodárství. Zákoník uznával pouze dva tresty, a sice smrt a vyhnanství na Sibiři.
Právě tento soubor pravidel zajišťoval dokonalou poslušnost vojáků a bezproblémové přizpůsobení se rozkazům velitele.
Jeden paragraf, za který se odsuzovalo, byl také „neposkytnutí pomoci svému spolubojovníkovi v boji“. Díky němu armádní šiky postupovaly skutečně jako jeden muž. „Objevovali se rychle, jakoby se snesli z oblohy a zmizeli jako blesk.
Pokud zvítězili, pronásledovali své nepřátele, nešetříce ani jeden život, pokud prohráli, nikdo nebyl schopen je pronásledovat,“ líčili jednotnost vojska doboví kronikáři.
Evropě ukáže rakety
Čingischánovo vojsko postupně včlenilo do sebe všechny kmeny. Džoči, nejstarší Čingischánův syn, začlenil do armády v roce 1207 i sibiřské lesní kmeny a použil je jako týl mohutné mongolské armády.
Posilu přinesli i Ujgurové, kteří vojevůdci nabídli věrnost o dva roky později. Jejich zásluhou získal peníze z obchodu, které umožnily posílit vybavení a výzbroj. Zároveň porazili Tanguty a vytvořili z nich své spojence. V roce 1211 útočily na Čínu.
Při bojích se začala hroutit jedna džurčenská pevnost za druhou. Část oddílů v džurčenské armádě navíc povstala a přidala se k Čingischánovi. O čtyři roky později padl Peking. Při dobývání Číny se mongolský vůdce seznámil s raketami.
Jako první je potom přivezl do Evropy a používal je ve svých dobyvačných válkách. Ovšem výhoda Mongolů nespočívala jenom v nových zbraních, které přijali do svého zbrojního arzenálu.
Výhody jízdních lučištníků
Mongolští vojevůdci postupovali stále dál a dál. Ovšem v roce 1227 zemřel Čingischán při obléhání města Edzin-aj. Aby nedošlo k demoralizaci armády, jeho blízcí vůdcovu smrt utajili a dobyli město. Stejně se ale po jeho smrtí vytvořilo napětí.
Roku 1235 se sešel chural, mongolský sněm, na němž byl novým chánem určen Čingischánův vnuk Bátúchán (1205‒1255). V roce 1240 dobyl Kyjev, tehdy nejmocnější město Rusi.
Během bojů o město se Mongolové pomstili za krutou smrt svých vyjednavačů, které Kyjevané povraždili. Batúchán se ale s kořistí nespokojil. Vydal se dál a 11. dubna 1241 porazil u řeky Sajo (Slané) uherského krále Bélu IV. (1206‒1270).
Právě tady plně předvedl strategickou výhodu své armády, kterou vybudoval už jeho dědeček – schopné jízdní lučištníky. Bátúchán vybudoval stát zvaný Zlatá horda.
