Dosud bylo ve vesmíru 565 lidí, z toho 65 žen. Prvními astronauty byli muži, se ženami se pro cesty do kosmu zpočátku vůbec nepočítalo. Nakonec si ale své místo ve vesmírných misích vydobyly, nebylo to však lehké.

Dnes se dokonce uvažuje o tom, že posádka, která výhledově poletí na Mars, bude ryze ženská. Jaké potíže musely ženy překonat, než se dotkly hvězd?

První družici, Sputnik 1, vyslal roku 1957 do kosmu Sovětský svaz. Tím odstartoval závod v dobývání vesmíru mezi Západem (USA) a Východem (SSSR).

Zajímavé přitom je, že důvodem jeho spuštění nebyla touha po objevování tajemství kosmu, ale získání vojenské převahy. Vypuštění Sputniku vyděsilo Američany. Dle slov ředitele české kosmické kanceláře Jana Koláře:

„Lidé ve Spojených státech se začali bát, že jim budou lítat ruské atomové hlavice nad hlavou a oni proti tomu nebudou mít obranu.“

Znalosti kosmonautiky z rukou nacistů

Obě země přitom zpočátku těžily ze znalostí německých vědců. Wernher von Braun (1912–1977), který po druhé světové válce pracoval pro Američany a vytvořil raketu Saturn V, jež vynesla první lidi k Měsíci, snil o letu do vesmíru už ve 30. letech 20. století.

Němci už prý dokonce plánovali, koho do kosmu vyšlou. Ve dvoučlenné posádce měla mít své místo i Hitlerova oblíbená testovací pilotka Hanna Reitschová (1912–1979). A to nikoli proto, že šlo o ženu, ale protože opravdu patřila k nejlepším z nejlepších.

Sověti měli nejdříve navrch

Zpočátku měli ve vesmírném programu náskok Rusové, kteří v roce 1961 vyslali do kosmu prvního člověka, Jurije Gagarina (1934–1968), a v roce 1963 pak i první ženu, Valentinu Těreškovovou (nar. 1937).

Její vyslání však bylo hlavně nástrojem propagandy, kterým chtěl USA uštědřit další ránu. V roce 1962 kvůli tomu Sověti vybrali pět žen, které se zúčastnily výcviku pro let do kosmu. Z nich se do vesmíru podívala jediná, a to právě Valentina.

Ne proto, že nejlépe uspěla v testech, ale protože měla nejvhodnější kádrový profil.

Natřeme to Američanům, pošleme do vesmíru ženu

O vyslání ženy do kosmu rozhodl Nikita Chruščov (1894–1971), sovětský vůdce, poté, co se dozvěděl, že v USA probíhá utajené testování žen pro vesmírné mise.

Jednalo se o program Mercury 13, v jehož rámci bylo vybráno 13 Američanek, které měly podstoupit stejné testy, jako muži vybraní 9. dubna 1959 za astronauty programu Mercury, jež měl za cíl dopravit člověka na oběžnou dráhu Země a zpět.

Zazářila v něm zejména Geraldyn M. Cobbová (1931–2019), která se umístila v top 2 % všech mužských i ženských kandidátů.

Tajný program Mercury 13

Do vesmíru se však žádná z účastnic testování nepodívala. Ostatně program Mercury 13 nikdy nebyl určen k tomu, aby vycvičil skutečné astronautky.

Doktora Williama L. Lovelace II (1907–1965), který testy prováděl, jen zajímalo, s jakými výsledky ženy náročné úkoly zvládnou.

A právě Cobbová byla jediná ze žen, které se podařilo absolvovat všechny tři fáze testování, ostatní je nezvládly z pracovních či rodinných důvodů.

Cestu do vesmíru přitom ženám ztížil sám americký prezident Dwight Eisenhower (1890–1969), který v roce 1958 stanovil, že nejlepšími kandidáty na astronauty budou vojenští testovací piloti.

Pasažér versus astronaut

Požadavek na to, aby do vesmíru létali jen vojenští piloti, byl zrušen až v polovině 60. let, kdy Američanům začalo být jasné, že tam bude potřeba vysílat i vědecké pracovníky, kteří jej nesplňují.

Je však pravdou, že let Těreškovové, která by nikdy tak náročnými testy, které postoupily ženy z programu Mercury 13, neprošla, usnadnila konstrukce ruských vesmírných lodí. Ty byly plně ovládané z řídicího centra, kosmonaut v nich byl pouhým pasažérem. U amerických lodí musel astronaut do řízení lodí aktivně zasahovat.

Kdo poletí na Mars?

Po roce 1965 si převahu v dobývání vesmíru na svoji stranu získaly Spojené státy, trvalo však ještě dlouhých 18 let, než se do kosmu v roce 1983 dostala první Američanka. Byla jí tehdy 32letá Sally Rideová (1951–2012), která ve vesmíru strávila celkem 14 dní.

Předtím tam ale Sověti stihli v roce 1982 vyslat ještě Světlanu Savickou (nar. 1948), která se o dva roky později navíc stala první ženou, jež vystoupila do volného prostoru. Dnes už jsou ženy běžnou součástí vesmírných programů.

Na Mars by měla dokonce letět ryze ženská posádka, protože při meziplanetárních letech hrozí poškození lidského mozku radiací, vůči němuž jsou ženy odolnější.

Valentina Těreškovová (nar. 1937) – První a zároveň nejmladší žena ve vesmíru

Její let do vesmíru se uskutečnil 16. června 1963 a provázelo ho mnoho problémů. Teprve 26letá Valentina zřejmě v jeho průběhu trpěla kosmickou nemocí, doprovázenou únavou a nevolností, bylo tak pro ni těžké na palubě Vostoku 6 plnit zadané úkoly.

Plakala, bála se a prosila o předčasné ukončení mise, což lze považovat za projevy nervového zhroucení. Při návratu dne 19. června se během katapultace uhodila do hlavy, záběry jejího přistání se tak pro účely propagandy musely další den natočit znovu a lépe.

Přesto se stala Hrdinkou Sovětského svazu. A dodnes je jedinou ženou, která absolvovala sólový let.

Světlana Savická (nar. 1948) – Druhá žena ve vesmíru a první ve volném prostoru

Na rozdíl od Těreškovové byla Světlana Savická skutečnou astronautkou. Na Moskevském leteckém institutu vystudovala fakultu stavby letadel a zároveň se učila létat.

Třikrát skočila na padáku ze stratosféry (část atmosféry ve výšce 11 až 50 km) a vždy šlo o světový rekord. Stala se také mistryní světa na vrtulových letadlech.

Svůj první let do kosmu absolvovala jako teprve druhá žena na světě dne 19. srpna 1982 v lodi Sojuz, která se během něj připojila k orbitální stanici Saljut.

Podruhé letěla 12. července 1984. Během pobytu na Saljutu vystoupila 25. července jako první žena světa na tři hodiny do volného prostoru. Ve vesmíru strávila celkem 19 dní.

Sally Rideová (1951–2012) – První Američanka ve vesmíru

Vystudovala fyziku na Stanfordově univerzitě v Kalifornii, kde následně pracovala jako asistentka na katedře fyziky. Do týmu astronautů NASA byla vybrána roku 1978, ve svých 27 letech.

Do vesmíru se podívala jako teprve třetí žena a první Američanka v červnu 1983 na palubě raketoplánu Challenger, podruhé v říjnu 1984. V roce 1993 se stala vyučující profesorkou fyziky na univerzitě v San Diegu, působila také jako ředitelka Kalifornského vesmírného institutu.

Zemřela na rakovinu v 61 letech. Nikdy se nevdala, byla lesbicky orientovaná.

Eileen Collinsová (nar. 1956) – První pilotka raketoplánu a první velitelka jeho mise

Do programu pro výcvik astronautů byla vybrána roku 1990. Do kosmu letěla celkem 4x a strávila v něm dohromady 38 dní, 8 hodin a 20 minut. Byla vůbec první pilotkou raketoplánu.

Stalo se tak v roce 1995. Během této mise se setkala americká vesmírná loď Discovery s ruskou stanicí Mir. V roce 1997 pilotovala Collinsová také raketoplán Atlantis. O dva roky později se stala, jako první žena, velitelkou raketoplánu.

Velela misi raketoplánu Columbia, jejímž úkolem bylo vynesení astronomické observatoře Chandra na oběžnou dráhu. Roku 2005 ještě řídila misi raketoplánu Discovery. O rok později odešla do důchodu, aby se mohla věnovat rodině. V roce 1987 si totiž vzala pilota Pata Youngse, se kterým měla 2 děti.

Peggy Whitsonová (nar. 1960) – První velitelka Mezinárodní vesmírné stanice

Do vesmíru poprvé odstartovala v červnu 2002 jako součást 5. posádky dlouhodobě obývající Mezinárodní vesmírnou stanici, a to na palubě raketoplánu Endeavour.

Následně se, jako jediná z žen, stala dvakrát velitelkou posádky na ISS, a to v letech 2007–2008 a 2016–2017. Když během poslední mise oslavila své 56. narozeniny, stala se nejstarší ženou, která kdy vyletěla do vesmíru. Rekordů ovšem drží Whitsonová více.

Ze všech žen strávila v kosmu nejvíce času, celkem 665 dní, 22 hodin a 22 minut. Strávila také nejvíce času ve volném prostoru, a to dohromady 60 hodin a 21 minut.