Nejprve je člověku existence kolonie neznámá, nakonec boří rekordy a nechá se šmírovat satelity. Množstvím půdy pod zemí připomíná 4000násobek masy pyramid v Gíze nad zemí, podzemní chodbičky zase nekonečnou síť podobné londýnskému podzemí. Kde se vzal jeden z největších eko unikátů naši planety?

Je viditelná z vesmíru a podle odborníků patří k největším stavbám na světě. Na její vznik ale nepadne ani kapka lidského potu. Celou krásu totiž oddřou pracanti mnohem nenápadnější. Termiti.

Zatímco jim jde jen o jakousi potravní síť, provrtají nakonec plochu o rozloze 230 000 km2.

Milionový objev

Pod nohama farmářů se vine na miliony tunelů o šířce 12 centimetrů a všechny do jednoho je má na svědomí druh Syntermes dirus, který na severovýchodě Brazílie pracuje prakticky nonstop.

Dlouhá léta to ale dělá v naprostém utajení, dokud v 80. letech 20. století jeho tajemství neodhalí biolog a člen mírových sborů Roy Funch.

Když ho židle při práci v administrativní budově víc tlačí do zadnice, než aby mu přinášela potěšení, rozhodne se rozjet kariéru průvodce a ochranáře životního prostředí. Oči má při pochůzkách neustále na stopkách, až narazí na úchvatné a tajemné „kopečky“.

Hlavu mu zamotají natolik, že o nich píše, kam se dá. Nikdo ho ale pořádně nevnímá.

Ptačí nadhled

Zatímco některé vyvýšeniny jsou viditelné na první dobrou, o některé lidé „zakopávají“ když se snaží suchou půdu přeměnit v pastviny. Teprve s jejich pomocí dostává konečně Funch příležitost bádat, mnohdy si musí zahrát i na archeologa a postupně odkrývat.

Do rozsáhlé akce je nakonec zapojen i virtuální glóbus Google Earth, který místo „pročesává“ z ptačí perspektivy.

Z pár zajímavých vyvýšenin se nakonec vyklube 200 milionů unikátů, přičemž na kilometru čtverečním jich je na 1800. Každý z nich je vysoký zhruba 240 centimetrů o obvodu 10 metrů.

Svojí rozlohou může celý termití gigant směle konkurovat Velké Británii, jejíž rozloha činí 242 495 km².

„Množství půdy, které vykopali je… srovnatelné se 4 000 pyramidami v Gíze a reprezentuje jednu z největší struktur postavených jediným hmyzím druhem,“ prohlásí Stephen Martin ze Salfordské univerzity.

První studie je nakonec otištěna až v roce 2015, o dva roky později místo snímají francouzské satelity.

Haldy a haldy odpadu

Neméně překvapivé je i stáří některých vzorků půdy, které je odhadováno mezi 690–3 820 lety. Přírodní anomálie láká vědce z celého světa v touze rozluštit její smysl.

Když se Funch do problematiky ponoří, víří mu v hlavě myšlenky na vzájemně soupeřící termití „gangy“, které si takto vyznačují své území. Vysvětlení je ale mnohem jednodušší. Ve skutečnosti jde o přebytečný odpad, který vzniká soustavným hloubením tunelů.

„Je neuvěřitelné, že v této době lze ještě nalézt neznámý biologický div takové velikosti a stáří, který stále existuje a jehož obyvatelé stále žijí,“ prohlásí Martin. Ne nadarmo se proto snaží objekt vměstnat na seznam největších divů světa.

Podzemní „schovka“

Pro brazilské termity je přitom tento systém jediným, který jim umožňuje přežít. Žhavé slunce je během dne doslova opéká za živa, tunely proto umožňují nejen bezpečnou přepravu, ale i úkryt.

Hon za uschlým listím, které je hlavní položkou na jejich jídelníčku, pak uskutečňují v noci. Zatímco někteří jsou pro své silné čelisti známí jako „usekávači hlav“, další mají na starost právě hloubení podzemních spletitých sítí.

Proces je sice zdlouhavý a trvá tisíce let, za to důsledný. Výsledkem usilovné práce jsou pak právě ony „hromádky“. Ani po důkladném zkoumání se entomologům dosud nepodařilo objevit „palác“ samotné královny.