Skip to content
reklama

Svatý Mikuláš: Mecenáš chudých bořil pohanské chrámy

Dívka sedí na okraji lože a naříká. Jelikož její otec přišel o všechny peníze, nemůže si dovolit jí a jejím sestrám složit věno, což ve své době znamená, že jim hrozí život veřejných žen. Ale zrovna když se dívky smiřují se svým nešťastným osudem, začnou jim oknem padat do místnůstky peníze.

Na podlaze cinkají jeden o druhý. Je jich tolik, že bohatě stačí na troje vdavky.

Záchrana tří sester od hrozby nedůstojného života prostitutek. Takový je podle legendy původ mikulášské nadílky. Křesťanský biskup svatý Mikuláš (kolem 270–343) měl dívkám po tři noci házet mince do okna a tím je zachránil.

O tom, proč ony potřebné peníze nedal přímo otci, legenda mlčí. Nejde přitom o jediný projev Mikulášovy štědrosti. Coby odrodilec bohaté křesťanské rodiny z likyjského města Patary (dnes v Turecku), po smrti rodičů se rozhodl, že většinu zděděného majetku rozdá chudým.

V očekávání nechtěných projevů vděčnosti obdarovanými se pak raději sbalí a vydá se na pouť do Palestiny. Zde mu pověst vtiskne roli zachránce mořeplavců uvíznutých na lodi poničené bouří, pročež je Mikuláš kromě obdarovatele dětí znám i jako patron námořníků.

Křesťané čelí za Diokleciána krutým perzekucím. FOTO: Jean-Léon Gérôme/Creative Commons/Public Domain

Ve spárech Římanů

Po návštěvě Svaté země se Mikuláš vrací domů; a zrovna ve chvíli, kdy v nedaleké Myře zemřel zdejší biskup. Městští kněží se ujednali, že kdo do uvolněného chrámu vstoupí jako první, ten bude novým biskupem.

Osud tomu chce, že první sandál, jenž překročí práh kostela, je právě Mikulášův. Pro vyznavače kříže je to ale těžká doba. Římskou říší totiž ve stejnou dobu otřásají mimořádně brutální perzekuce křesťanů, které řídí císař Dioklecián (asi 244–312/316). Dojde i na Mikuláše. „Smrt by byla snazší než nelidské mučení, kterým Římané lámali odpor svých obětí… Mikuláš ale dokázal odolat. Bolest rostla, dokud maso a krev už nevydržely a on milosrdně ztratil vědomí.

A další den to začalo nanovo,“ popisuje světcovo věznění americký autor Joe L. Wheeler (*1936).

blank
První nikajský koncil. FOTO: Pvasiliadis/Wikimedia Commons/Public Domain

Rvačka na koncilu

Mikuláš stráví ve vězení několik let, dokud ho nepropustí nový císař Konstantin I. (vládl 306–337), jenž byl křesťanům a jejich věrouce osobně nakloněn. Císař dá dokonce v roce 325 svolat historicky první ekumenický koncil v Nikáji; mezi asi 250 biskupy, kteří se ho účastní, lze údajně zahlédnout i Mikuláše.

Ten se, podobně jako jeho kolegové, na koncilu ostře vymezí vůči ariánství, tedy teologickému výkladu, podle něhož nebyl Ježíš Kristus bohem od počátku svého života. Podle jedné z pozdějších legend se Mikuláš na sněmu dokonce natolik rozlítil, že měl jednoho ze zastánců ariánství uhodit!

Fabulace jeho pozdějších odpůrců? Možná. Je ovšem také známo, že Mikuláš nechal zbořit několik pohanských svatyň. Jmenovitě například chrám zasvěcený bohyni Dianě. Stojí za zmínku, že ve starověku se den narození Diany slavil 6.

prosince, tedy ve stejné datum, kdy si dnes připomínáme svatého Mikuláše. „Říká se, že výběr dne Mikulášova svátku byl motivován snahou zastínit jeho předchozí předkřesťanský význam,“ píše současný britský autor Giles Morgan. Znamená to, že světec možná ani nezemřel 6. prosince, jak je tradičně uváděno?

Foto: Creative Commons; Úvodní foto: Aleksa Petrov/Creative Commons/Public Domain
Právě v prodeji
reklama
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články