Zámek Chantilly poblíž Paříže se zapíše do dějin kulinářství dokonce vícekrát. A nejenom do nich. Patří i k symbolům doby krále Slunce Ludvíka IV., který si potrpí na nákladný životní styl – luxus i dobré jídlo. V jeho životě sehraje velkou roli.
Francouzský král Ludvík XIII. (1601–1643) čelí pomluvám, že není otcem svého prvorozeného syna. Rázně je ale odmítá. „Těžko se dá mluvit o zázraku, když manžel, který spí se svou ženou, jí udělá dítě,“ prohlásí natruc všem pochybovačům.
Jeho následník je zřejmě zplozen na zámku Chantilly nedaleko Paříže, kam král nečekaně zavítá, když ho cestou z honu překvapí bouře. S jeho noclehem tu nikdo nepočítá, a proto musí vzít zavděk ložem své choti Anny, ve kterém se údajně příliš často nevyskytuje…
Králi naservíruje krém
Vévoda Ludvík II. de Bourbon-Condé (1621–1686), si získává pověst milovníka dobrého jídla. V dubnu 1671 pořádá na počest Krále Slunce hostinu právě v zámku Chantilly. Pozve na ni celkem 2000 hostů.
Chce se před panovníkem a svými hosty blýsknout, a proto rozkáže svému kuchaři Francoisi Vatelovi (1631–1671), ať servíruje sladkou specialitu v podobě šlehačky ochucené vanilkou. Sám ji velice oblíbil a pochoutka se dodnes jí pod názvem Créme Chantilly.
Nalehne na meč
Ovšem pro samotného Vatela končí slavnost tragicky. Ačkoliv večerní hostina dopadne skvěle a servíruje se řada lahůdek včetně třeba kuřete přelitého krémovou omáčkou či pečeným bažantem, hodování není zdaleka konec.
Kuchař očekává další den ve čtyři hodiny ráno zásilku ryb. Chce servírovat hostům mořské plody a ryby – postní pokrmy, protože je pátek. Ale navzdory plánům dorazí ryby jenom z jednoho přístavu, a to pro takový příval hostů ani zdaleka nestačí.
Vatel zoufale zírá na hodiny. Zmocní se ho deprese. Taková ostuda! A rovnou před králem! Vatel raději spáchá sebevraždu. Nalehne na meč, který má právo nosit jako šlechtic. Krátce poté slíbené zásilky ryb skutečně dorazí. Pro nebohého kuchaře ale už je pozdě.
