Skip to content

Rokle, která se stala hřbitovem

Rokle Babí Jar poblíž Kyjeva se v roce 1941 stane pohřebištěm obětí největší masové vraždy druhé světové války. Za svůj židovský původ tehdy zaplatí životem skoro 34 000 lidí, a to během pouhých dvou dní.

Potkali jsme sousedku, která nás varovala, abychom k rokli nechodili,“ vzpomíná čtyřiaosmdesátiletá Jelena Gorodecky (*1935), jedna z  těch, které měly svůj život ukončit v rokli ve střední Ukrajině. „Nedalo nám to a stejně jsme se aspoň z dálky šli podívat, co se tam děje. Bylo to strašné. Můj otec si po půl roce vzal život.“ Jelena i její rodina měly štěstí, které se zhmotnilo do zrzavých vlasů, jež neprozrazovaly na první pohled jejich židovský původ. Tisíce jejich souvěrců ale takové štěstí neměly.

Babí Jar a jeho rokle se připravuje na jedno z největších zvěrstev historie.

Kdo neuposlechne, bude zastřelen
Babí Jar je dlouhá rokle na okraji Kyjeva a první zmínky o ní pocházejí z roku 1401, kdy byla prodána jistou starší ženou dominikánskému řádu, na což dodnes odkazuje její jméno. O 540 let později využijí výhodnou pozici Němci, kteří okupují Kyjev od 19. září 1941. V patách dobyvatelům jdou jednotky Einsatzgruppen, pověřené čištěním území od nehodících se obyvatel. Židé v té době tvoří celých 20 procent obyvatelstva Kyjeva, a pro nacisty tudíž představují velké sousto. Pouhých deset dní po dobytí města dostanou kyjevští Židé následující výzvu: „Všichni Židé města Kyjeva a jeho okolí jsou povinni dostavit se v pondělí dne 29. září 1941 do osmé hodiny ráno na roh ulic Melnykova–Dokterivská (u hřbitova). Vezmou si s sebou své dokumenty, peníze a cennosti, dále teplé oblečení a spodní prádlo. Kdo z Židů neuposlechne tohoto rozkazu a bude přistižen na jiném místě, bude zastřelen…“

Židovské ženy se musely vysléknout, pak už jen čekaly na jatka.

Těla padají rovnou do rokle…
I když si mnozí myslí, že je čeká deportace, ve skutečnosti jde o dlouho dopředu plánovanou akci vrchního velitele SS na Ukrajině Friedricha Jeckelna (1895–1946), s cílem zavraždit všechny kyjevské Židy, kterým se nepodařilo včas uprchnout. Ve městě jich je v té době aspoň 60 000, většinou žen, dětí a starších lidí.
Ze shromažďovacích míst jsou odvedeni k rokli Babí Jar, kde jsou nuceni svléknout se do naha a odevzdat všechny cennosti. Potom je členové jednotek Einsatzgruppen, ale také oddíly policejního praporu a ukrajinské milice, naženou k okraji strže a bez milosti střílejí. Těla padají rovnou dolů a zakrátko pokryjí dno rokle. Další lidé jsou tak nuceni lehat si na mrtvoly svých blízkých a zezadu očekávat smrtelnou ránu. Vražedné běsnění trvá dlouhé dva dny, 29. a 30. září 1941, a počet obětí se vyšplhá na těžko uvěřitelné číslo 33 771.

A takto vypadala rokle po řádění.

Tabu i po válce
Tím však popravám v Babím Jaru není zdaleka konec. Oběťmi dalších menších masakrů v následujících měsících a letech jsou kromě Židů Romové, sovětští váleční zajatci, mentálně postižení a také spousta civilistů. Při odchodu z Kyjeva se Němci pokusí těla v rokli zapálit, stopy se jim ale úplně zamést nepovede.
Celkově se počet obětí, jejichž život skončil v Babím Jaru, odhaduje na alespoň 150 000. Po konci války se kvůli Stalinově (1878–1953) antisemitské politice přestane o masakru v Babím Jaru mluvit a památník zde vyroste až v 70. letech. Ten je ale věnován „sovětským lidem, zajatcům a vojákům sovětské armády“, o zavražděných Židech nepadne ani slovo. Na důstojný pomník tak musejí přeživší čekat až do roku 1991.

Foto: Wikimedia. Autor textu: Karolína Sýkorová. Pro web upravil: Miroslav Horký
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Vraždy
Zobrazit více …