Už Aristoteles předpokládal, že je Země kulatá. Velmi záhy se najde první odvážlivec, který se pokusí zjistit, jak velká naše planeta je, tedy kolik měří její poloměr.

Řecký učenec Aristoteles (384–322 př. n. l.) napsal ve třinácté kapitole svého spisu O nebesích, že v centru sluneční soustavy je oheň a Země je jednou z hvězd rotujících kolem tohoto ohně. Přibližně o století později další řecký matematik Eratosthenés z Kyrény (276/272–194 př. n. l.) poprvé vypočítal velikost Zeměkoule.

Měřil v Syeně a Alexandrii

Při svém výpočtu vzdáleností vycházel z dopadu slunečních paprsků na Zemi v pravé poledne v den letního slunovratu (21. června) v Syeně (dnešní Asuán). Následně porovnal úhel dopadu paprsků na Zemi v Syeně a v Alexandrii.

Obě města se nacházejí u obratníku Raka, takže na ně v době letního slunovratu svítí sluneční paprsky téměř kolmo.

Výsledek zatížený chybou

Došel potom k názoru, že Alexandrii je Slunce vzdálené o jednu padesátinu kruhu proti Syeně. Domníval se, že tento úhel je totožný jako středový úhel poledníkového oblouku mezi Syenou a Alexandrií. Délku poledníkového oblouku získal z počtu kroků, které udělali legionářů pochodující mezi oběma městy.

Poloměr Země potom vypočítal z délky a velikosti středového úhlu a vyšel mu na 7361 km (současné údaje říkají 6378 km). Spletl se tedy o cca 1000 km.