Nizozemské lodě míří na konci 16. století k indickým Ostrovům koření a vrací se zpátky naložené cenným zbožím. „Z mnoha různých důvodů je rozumné, aby tento obchod byl pod jednou správou,“ žádají amsterodamští obchodníci.

Chtějí po své vládě, aby založila obchodní společnost. „Nesmysl,“ rozhodne ale státník Johan van Oldenbarnevelt. Přemýšlí totiž, jak by z toho obchodu mohli profitovat i ostatní, nejenom bohatí kupci. 

Když v roce 1558 nastoupí na anglický trůn královna Alžběta I. (1533–1603), brzy to bude znamenat zlom i v dobývání zámořských území.

Potvrdí ho porážka španělského loďstva v roce 1588. „Právě v důsledku tohoto vítězství začali Angličané v duchu národního kultu vysílat námořníky a obchodníky do východních moří doposud kontrolovaných Portugalci,“ píše současný český autor Michal Wanner.

Jenže Angličané samozřejmě nejsou jediní, kdo chce mít ze zámořského obchodu zisky. Stejně silným protihráčem se stává nejenom Portugalsko, ale nově především Nizozemí.

Přímluvy u panovnice

Ukazuje se, že soukromé cesty za zámořským obchodem jsou příliš riskantní. „Izolované lodě byly snadnou kořistí iberských pirátů a zisky z obchodu kolísaly zásilku od zásilky podle pohybu cen na asijských trzích,“ upozorňuje Wanner.

Na anglickém dvoře si proto uvědomují nutnost vytvořit obchodní společnost, která by dala dohromady peníze na podobné podniky a snížila rizika individuálních cest. V letech 1599–1600 Alžběta I. pravidelně dostává petice s jedním cílem:

založit obchodní společnost. Vždyť trh s kořením nabízí mimořádné zisky a stát z nich může utěšeně bohatnout!

Královna podlehne nátlaku

V roce 1599 se navíc vrací z dalekých cest na východoindické ostrovy šest nizozemských lodí s obrovským nákladem orientálního zboží. Když se to Angličané dozvědí, dostanou vztek.

Mají pocit, že jim Nizozemci všechen obchod vyfouknou, a proto se jim zatmí před očima.

Královně obratem předloží list, kde píší, že „pobídnuti úspěchem plavby uskutečněné nizozemským národem a jsouce informováni, že Nizozemci připravují novou cestu…se na základě této snahy rozhodli podniknout cestu do Východních Indií…“ Žádají o přímou podporu panovnice.

Ta podlehne nátlaku a 31. prosince 1600 podepisuje chartu zakládající „Společnost londýnských obchodníků obchodujících ve Východních Indiích“.

Pozvánka pro drobné obchodníky

Amsterodamská konkurence ale pracuje dál. Většina z celkem 16 jejich expedic, která vyrazí za moře v letech 1595–1601, je při obchodování úspěšná.

Díky tomu ceny koření v Amsterodamu klesají, ovšem v Asii výkupní ceny naopak rostou, protože je o zboží velký zájem. Obchodníci chápou, že pokud rychle něco neudělají, přijde krach.

Proto žádají poslance generálních stavů, kteří zastupují republiku Spojené provincie nizozemské, o založení obchodní společnosti. Jenže nizozemský státník Johan van Oldenbarnevelt (1547–1619) jim to zatrhne.

Nechce, aby se zisky z obchodování staly pouze výsadou hrstky už tak dost bohatých kupců. „K účasti přizveme i drobné obchodníky z celé země,“ rozhodne.

Chce, aby na obchodech mělo podíl mnohem víc lidí a všichni mohli rozhodovat o prostředcích, jak by je plavby a obchody mohly zajistit pro budoucnost. Kupcům to není po chuti. Staví se proti, ale marně. Generální stavy odsouhlasí Oldenbarneveltův návrh.

Vytlačí konkurenci z trhu

20. března 1602 proto vzniká Nizozemská Východoindická společnost (Vereenigde Oost-Indische Compagnie). Její struktura je odlišná proti anglické. Nestaví na královské podpoře, ale na akciích na majitele.

Obchodníci tak chtějí rozdělit rizika i zisky mezi víc lidí. V čele první světové akciové společnosti stojí sedmnáctičlenná správní rada.

Společnost dostává od vlády záruky na monopol obchodování s mysem Dobré naděje a Magalhãesovým průlivem na příštích dvacet let. Dokáže být velmi silným konkurentem Angličanům a postupně úplně vytlačí Portugalce.

Nizozemci nejprve dobude v roce 1603 ostrov Ambon, v letech 1605–1606 už jim patří i Molucké ostrovy. O 150 let později v roce 1755 Portugalce vyženou i z Jávy.