Rakouský císař Leopold I. musí ve 2. polovině 17. století udržovat obrovskou armádu. Turci totiž neustále pronikají na území říše a je těžké se jim ubránit. O jejich krutosti vypovídá lípa ve Francově Lhotě na Vsetínsku.

V roce 1530 tu Tristan Franc, nový majitel vesnice, nechal vysadit čtyři lípy. Když o více než století později, v roce 1663, na Vsetínsko na Moravě vtrhnou turecké hordy, zničí a podpálí všechno, co jim přijde do cesty.

Popelem lehne Vsetín, Valašské Klobouky i Vizovice. Probíhají tu tuhé bitky. Turci zabijí nebo odvlečou do zajetí asi 512 zdejších obyvatel. „Spas se, kdo můžeš!“ prchají v hrůze všichni před řáděním hord.

Několik z nich na poslední chvíli utíká a v panice šplhá do koruny nejrozložitější z lip. Vyděšení lidé skrčení na větvích čekají, co se bude dít. Turci to ale brzy zpozorují a několik z nich se soustředí kolem stromu.

Neváhají ani chvilku nad tím, jak vesničany dostat dolů. Přinášejí větve a pokládají je okolo. Potom rozdělají oheň. Strom, v té době starý 133 let, ale neshoří. Bude to ale trvat ještě celých dvacet let, než se Turky podaří u Vídně zastavit. Ze čtyř lip se do dnešních dnů zachovala jenom jedna.

Postrach Prusů

Generál Ernst Gideon Laudon (1716/1717 – 1790) se proslaví během války o Slezsko v letech 1756 – 1763. Válka skončí mírovou smlouvou mezi Rakouskem a Pruskem. Rakousko ale Slezsko ztratí.

Prusové se mají z generála takový strach, že jakmile ho uvidí, volají: „Himmel, Laudon! (Nebesa, Laudon! – pozn. redakce.)“ a s děsem v očích prchají.

Rozkaz zní: zlikvidovat

Pruské vojsko dorazí na jaře 1758 na Moravu a obléhá Olomouc. Město se ale nevzdává. Prusové jsou vyčerpaní a potřebují doplnit zásoby. Ze Slezska se k nim blíží 4000 vozů naložených potravinami, léky a municí.

Vrchní velitel rakouské armády, polní maršál Leopold Daun (1705 – 1766), se dozví o pohybu zásobovací kolony. Jeho rozhodnutí je jasné: „Přepadnout je a zlikvidovat!“

Schovávačka v listí dubu

Laudon se 27. června ráno se svým vojskem blíží k Domašovu nad Bystřicí. K vesnici Libavá mají dorazit posily, jenže nikde nikdo. Něco tu neklape. Generál se proto přesouvá k Dolním Guntramovicím. Dává povel zastavit.

Potřebuje se poradit se svým štábem, co dál. Upoutá ho několik dubů. „Tady bude klid a stín,“ říká si. Vojáci si po celou noc trvajícím přesunu konečně jdou odpočinout a jejich velitelé se pod největším dubem scházejí k poradě.

Nikoho nenapadne, že v bohaté koruně stromu se skrývá pruský špeh. Nepřátelé sledují pohyb rakouských vojsk a vyšlou ho na výzvědy. Prus vyslechne celou poradu. „Musím rychle doručit zprávu,“ uvědomuje si. V okolí se ale pohybuje spousta rakouských vojáků. Když je konečně čistý vzduch a může vyrazit, je už pozdě.

Hladoví proti přesile

Laudon je rychlejší. Zaútočí na čelo zásobovací kolony. Proběhne bitka, při které je většina zásob na vozech zničena a rozkradena. Další noc přichází pro rakouské vojáky dobrá zpráva. Posily přijely k vesnici Libavá! Generál pokračuje v útoku.

30. června se všechno definitivně rozhodne v bitvě u Domašova. Oslabení Prusové nemají šanci. Nezbude jim, než odtáhnout s nepořízenou. Ani kdyby pruský špeh vyřídil zprávu, nebylo by to nic platné. Proti tisícovce Prusů bojovalo 6000 Laudonových vojáků