Lidé jsou zdatní a vytrvalí běžci, stejně jako jejich předchůdci, kterým běh umožnil vytrvalostní lov. Právě díky němu následně došlo k rozvoji mozků homininů.
Podle vědců z prestižních amerických univerzit se na schopnosti lidí běhat na dlouhé vzdálenosti podílela i změna jednoho genu. Za naši schopnost běhat maratony však platíme větší náchylností k rakovině a dalším nemocem.
Daniel Lieberman, lidský evoluční biolog z Harvardské univerzity, který se zaměřuje na lokomoci, tvrdí, že naši předkové si vyvinuli adaptace pro běh „doslova od hlavy k patě“. Podle něj máme krátké prsty u nohou, aby se při běhu nezlomily.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Obecně má spodní část našeho těla větší klouby, šlachy i svaly než horní část našeho těla, aby byla schopna absorbovat síly, které vytváříme při rychlém pohybu.
Achillova pata, iliotibiální trakt (povázkový pruh, který se upíná pod vnější stranu kolena) i klenba chodidla fungují jako pružiny, které absorbují energii při dopadu, aby ji následně uvolnily při odrazu, a tak dále.
K těmto výrazným směnám došlo zejména u druhu Homo erectus neboli Člověka vzpřímeného, který žil v Africe před 2 či 1,8 miliony až asi 143 tisíci či 50 tisíci lety. Odtud se postupně rozšířil na všechny kontinenty.
![Lidské tělo je stvořené pro běh. FOTO: Unsplash](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/11/alexander-redl-d3bymnz0ank-unsplash-768x480.jpg)
Homo erectus, úspěšný lovec
Vytrvalostní běh je energeticky méně náročný po dvou nohách než po čtyřech, předchůdce člověka při něm navíc využíval i své schopnosti termoregulace, tedy ochlazování se pocením, což zvířata většinou neumějí a musí pro ochlazení vyhledat stín.
Díky tomu se stal Homo erectus úspěšným lovcem. Lovit ovšem musel ve skupině, ve které se její členové museli mezi sebou dorozumívat, což vedlo k rozvoji řeči. Konzumace masa pak vedla ke zvětšení mozku.
Missy Thompsonová, bioložka z Fort Lewis College v Coloradu, k tomu podotýká: „Mozky našich předků se vyvíjely společně s jejich schopností běhat a lovit, napájely se z ní.“
Ztráta genu CMAH
Podle vědců z University of Carolina San Diego School of Medicine přispěla k tomu, že lidé patří mezi nejlepší vytrvalostní běžce na Zemi, ztráta genu zvaného CMAH. Závěry své studie zveřejnili ve vědeckém časopise Proceedings of the Royal Society B. Absence genu zřejmě v minulosti přispěla k tomu, že naši předci začali zvládat běh na dlouhé vzdálenosti bez větší únavy.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Díky tomu se mohli vydat na vytrvalostní lov, a to i uprostřed horkého dne, neboť navíc disponovali účinnou termoregulací.
![Adaptace na překonávání větších vzdáleností nepřímo vedl ke zvětšení mozků prapředků člověka. FOTO: Unsplash](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/11/todd-diemer-ckfkpwcemns-unsplash-768x514.jpg)
Něco za něco
Absence genu CMAH umožnila dnešním lidem stát se úspěšnými maratonskými běžci, podle bioložky Thompsonové se jedná o pohyb, pro který jsou naše těla stvořená. Výzkumy ukazují, že běh snižuje hladinu cholesterolu a zvyšuje hustotu kostí.
„S mírou je to jedna z nejjednodušších a nejlepších forem kardiovaskulárního cvičení, které můžeme dělat,“ dodává Thompsonová.
Profesor Varki však upozorňuje, že s sebou absence genu CMAH zřejmě přinesla i negativa v podobě zvýšeného rizika některých druhů nádorových onemocnění a cukrovky, když říká: „Je to dvoustranná mince.“