„Tady je země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, mlékem a strdím oplývající,“ promlouvá praotec Čech podle legendy ve Starých pověstech českých ke svému národu na hoře Říp.

Všichni mají za sebou dlouhou a náročnou cestu a těší se na zasloužený odpočinek v téhle kotlině. Jenže kudy sem Slované vlastně přišli, to je dodnes trochu záhadou.

Archeologické nálezy směrují původ Slovanů do Skýthie, kde podle historika Dušana Třeštíka (1933–2007) žili tři slovanské kmeny, a to Veneti, Sklavini a Antové (pojmenování podle antických autorů, Češi patří do skupiny Venetů-západních Slovanů).

Liší se keramikou, kterou vyráběli. Kde Skýthie leží? „Sklavini jsou usedlí od města Novietunum a od jezera zvaného Mursianské až k Dněstru a na sever od Visly. Ti mají bažiny a les místo měst,“ píše gótský historik Jordanes († po r. 552).

Novietunum znamená zřejmě Noviedun, dnešní Isacceu v Rumunsku u dunajské delty nebo také někdejší římské sídlo Neviodunum na řece Sávě, současné slovinské Krško.

Mursianské jezero může být pojmenováním pro Neziderské jezero na rakousko-maďarských hranicích, Balaton, nebo dávné jezero u někdejší římské Mursy, současného Osijeku v Chorvatsku.

Jisté je, že původní vlast Slovanů tvořilo území táhnoucí se od pramenů řeky Visly až k severnímu oblouku Karpat.

Vraždí na potkání

Jakým způsobem se Slované dali do pohybu? Žádné malé jednorázové průniky skupinek obyvatel, ale velká jednorázová akce – tak vypadalo stěhování národů podle Třeštíka.

Slované vtrhnou do Ilýrie (na západě Balkánského poloostrova), což barvitě líčí římský letopisec Prokopios z Cesareje (490–562). K mírumilovné holubičí povaze, jak se traduje, mají hodně daleko:

 „Od okamžiku, kdy vkročili na římské území, pobíjeli každého na potkání bez rozdílu věku, takže téměř celá ilyrská zem a trácká zem byly pokryty mrtvolami.“

Hájek má jasno

Franské kroniky popisují dvě vlny příchodu Slovanů do zbytku Evropy. Vypadá to, že Antové podnikají jen drobné nájezdy do Byzantské říše a časem splynou s Avary, zatímco Veneti a Sklavini se vydávají na dlouhou cestu. Kdy vlastně území dnešních Čech obsadili?

Odhaduje se, že koncem 5. století nebo v 6. století. Přesné datum samozřejmě stanovit nejde, i když se o to někteří kronikáři sebevědomě pokoušejí.

Například Václav Hájek z Libočan (†1553), známý tím, že při psaní své kroniky často používal vlastní fantazii, tvrdí, že praotec Čech dorazil na Říp v roce 644. Příchod Čechů k nám tedy posunul až do 7. století. Jak k tomuto letopočtu došel, už samozřejmě nevysvětluje.

Báli se Langobardů?

„Musíme na sever,“ uvědomí si bojovníci slovanských kmenů, kteří právě dorazili na dohled jižní Moravy. Čekají je tam nepřátelští Langobardi. Třebaže mají Slované pro strach uděláno, tentokrát se zřejmě shodnou, že si další boje ušetří.

I Třeštík si myslí, že se vyhnuli jihu Moravy a Moravskou branou se vydali směrem na východ Čech a poté pokračovali podél Labe až k jeho soutoku s Vltavou. Druhou možností je, že k nám přišli přes Podunají a západ dnešního Slovenska.

Je také otázka, jestli se skupina Venetů skládala z jediného kmene.  Historik Václav Vladivoj Tomek (1818–1905) si myslí, že mezi Venety najdeme nejenom Čechy, ale i další kmeny jako třeba Pšovany, Zličany nebo Lučany.

Podle Třeštíka už jde ale jenom o Čechy. Ať tak či onak, ve středních Čechách na planině dnešního Slánska a okolí Bílé hory, nedaleko hory Říp, si budují první osady. V jednom rohu svého příbytku vybudují kamennou pec, která jim v chladných dnech dodá teplo.

Také v ní vypalují nádoby. Takzvanou pražskou keramiku vyrábějí Slované ručně, nikoliv na hrnčířském kruhu.