Skip to content

Popularitu kiltu zajistili podvodníci

Kniha Vestiarium Scoticum, Šatník Skotů, popisuje 75 různých kostkovaných vzorů, které údajně na kiltech už ve středověku používali zdejší rodinné klany. „Jde o kopii rukopisu z 15. století,“ přesvědčují bratři John a Charles Allenové veřejnost o pravosti zvláštní publikace…

„Bonnie Prince Charlie,“ tak prostí Angličané a Skotové říkají Karlu Edwardu Stuartovi (1720–1788), jakobitskému uchazeči (pretendentovi) o britský trůn. V jejich představách tohoto muže – vnuka krále Jakuba II. Stuarta (1633–1701), který se musel vzdát koruny kvůli své katolické víře – obklopuje přímo aureola legendárního hrdiny.

„Slyšeli jste to? Bonniemu Princi Charliemu a jeho ženě se narodil syn,“ šušká se v roce 1773 ve Skotsku.

Bonnie Prince Charlie, tak zní přezdívka Karla Eduarda Stuarta a šíří kolem sebe hrdinskou auru.

O rok dříve se Karel Edward, užívající titul Karel III., oženil s princeznou Louisou ze Stolberg-Gedernu (1752–1824). Novorozence prý vznešený pár svěřil na výchovu jistému anglickému námořnímu důstojníkovi Johnu Carteru Allenovi (1724–1800), aby ho ochránil před zmatky v následnictví britského trůnu.

Údajný „královský“ syn v pěstounské péči, poručík Thomas Allen, později zplodí dva syny – Johna Haye Allena (1795–1872) a Charlese Stuarta Allena (1799–1880). Oba se kolem roku 1820 usazují ve Skotsku.

Skotský styl se stává novou módou, kterou musí mít každý z bohatších vrstev.

Těží ze lži

„Patří do královské rodiny. Jde o legitimní vnuky Bonnieho Prince Charlieho,“ šušká se vzrušeně ve skotské společnosti pokaždé, kdy se v ní okouzlující bratři objeví. John i Charles na to jdou mazaně.

Pověsti, které se kolem nich šíří, nepotvrzují, ale ani nevyvracejí. Údajný vznešený původ jim otevírá dveře na správných místech a samozřejmě také peněženky boháčů. Sourozenci toho dokážou využít ve svůj prospěch.

Přitom skutečnost je jiná. Manželství Karla Edwarda Stuarta zůstalo bezdětné a jeho choť jej poměrně rychle opustila. Jediným pretendentovým dítětem tak byla nemanželská dcera Charlotta (1753–1789). Romantické legendy ale fungují lépe než realita…

O popularitu novinky v šatníku se postará i britský král Jiří IV.

Zaštiťují se králi

Návštěva britského krále Jiřího IV. (1762–1830) ve skotském Edinburgu v roce 1822 vzbudí zájem o kilt. Na vlně popularity tohoto kusu mužského oděvu se rozhodnou přiživit i bratři Allenové. „Našli jsme staré rukopisy, potvrzující dávný původ kiltu,“ uvádějí. A nikdo jejich objev kupodivu nezpochybňuje, přestože dokumenty nechtějí nikomu poskytnout k posouzení (k tomu dojde až o 140 let později a ukáže se, že jde o padělek). Všichni jejich současníci předpokládají, že potomci z královské krve by si nedovolili lhát.

Roku 1842 vydávají kompilaci Vestiarium Scoticum (Šatník Skotů) a později také knihu The Costume of the Clans (Kostýmy klanů), obojí velkolepě vázané v kůži. Jako autor je uveden John Sobieski Stuart. Allenové tak odkazují na svůj možný původ nejen od Stuartovců, ale i od polského královského rodu Sobieských, z něhož pocházela „jejich“ prababička. Starší John také používá titul hraběte z Albany, který patřil jeho údajnému dědovi.

Vestiarium Scoticum nabízí rozsáhlý vzorník látek na kilty. Ze středověku tento oděv ale rozhodně nepochází.

Šikovný tah

„Vyráběli krásné designy kiltů, a dokonce je přidělovali rodinám, zejména dole na skotských hranicích, které je nikdy předtím neužívaly,“ říká Brian Wilton, současný odborník na skotské kilty, o úsilí Allenových.

„Vytvořili charakteristickou textilii fikcí,“ uvádí všechno na pravou míru dále historik Murray Pittock z univerzity v Glasgow. Podle něj šlo o obyčejný podvod, marketingový tah, jak zajistit oděvu popularitu a sobě tučné zisky.

Výrobci po novém trendu chňapnou, i když se později zjistí, že kilt ze středověku opravdu nepochází. V současné podobě se objevuje až kolem roku 1730 jako oděv tavičů u železářských pecí.

Foto: alchetron.com, bonhams.com,nationalgalleries.org, Wikimedia Commons
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …