Poznačte si datum 23. září, čas 8:50. Tehdy dojte k výjimečné chvíli! Slunce se dostane do takové pozice vůči Zemi, že severní i jižní polokouli bude osvěcovat naprosto stejně. Den i noc také obdaří stejnou dobou vlády. Spravedlivý den se jmenuje… podzimní rovnodennost!
Když strážce podsvětí Hádes unese krásnou Persefonu, její matka Déméter to neunese. A protože je to bohyně růstu a úrody, pod jejím hněvem veškerá příroda uschne!
Nejvyšší bůh Zeus ji proto přiměje ke kompromisu. Jednu část roku bude Persefona s matkou, a všechno tedy poroste a pokvete, než se zase vrátí za svým manželem do podsvětí.
Den Persefonina odchodu přichází právě na podzimní rovnodennost. Od té chvíle začne Déméter opět truchlit a chřadnout. A příroda spolu s ní…
Děkujeme bohům!
Staří Keltové naopak vítají podzim s radostí. Svátku říkají Mabon a je to chvíle, kdy si konečně mohou oddechnout. Většina úrody je sklizená, zásoby na zimu připravené, mohou se tedy veselit, popíjet medovinu a další kvašené nápoje.
Stejně tak Slované v den rovnodennosti děkují bohům za úrodu a pořádají hostinu, při níž obětují chléb či obilnou kaši.
Vzácný den neunikne ani předkolumbovským národům Ameriky. Mayové svou slavnou Kukulkánovu pyramidu v Chichén Itzá postaví přesně tak, že v den rovnodennosti (podzimní i jarní) postupující světlo připomíná hada slézajícího ze schodiště.
I bez pyramidy a kalendáře poznáte však tento vzácný den celkem snadno. Když do země zapíchnete třeba tyč, její stín se bude pohybovat po přímce.
Sluneční trefa
Za všechno může sklon zemské osy. Když severní polokoule směřuje ke Slunci, máme u nás léto, když od Slunce, máme zimu. A pokud jsme zrovna v polovině obou extrémů, nastává rovnodennost!
Paprsky dopadají kolmo k ose otáčení planety, a kdybychom si v poledne stoupli na rovník, budeme mít Slunce přímo nad hlavou. Zároveň jsou osvícené i oba zemské póly, kde právě dochází ke střídání polárního dne a noci.
Podzimní rovnodennost (stejně jako ta jarní) nastává dvakrát v roce! Pro obyvatele severní polokoule je to v září, pro ty na jižní v březnu. Odteď se Země začne od Slunce zase odklánět, slunečního svitu obývá a noci začnou být delší než dny…
Den rovný s nocí? Ne tak docela!
Že den má tehdy přesně 12 hodin a noc také? Není to tak, noc je stále o pár minut kratší!
I když střed slunečního kotouče se v den rovnodennosti drží 12 hodin nad obzorem, pro nás začíná den už v okamžiku, kdy ho vyleze jen malý kousek (stejně tak při západu zmizí horní lem zářivé koule až chvíli po jejím středu).
A protože se paprsky v atmosféře ohýbají, můžeme zahlédnout světlo naší hvězdy dokonce ještě před tím, než vykoukne onen první kousek…
Proč se ale letos dočkáme 23. září, když jindy to může být o den dříve? Odchylky vznikají proto, že rok nemá rovných 365 dní, ale ještě 5 hodin a 49 minut k tomu. Přesně o tu dobu se rovnodennost každý rok posouvá na později.
Nebojte, nebudeme ji jednou slavit až na Vánoce – s přestupným rokem se to vždy zase vrací zpět.
Výjimečně může nastat podzimní rovnodennost i 21. 9. nebo 24. 9. K tomu ale dojde až v letech 2092 a 2303.
Čas jiný než ostatní
O rovnodennosti se vydejte pozorovat polární září! Působivý efekt vzniká tím, že částice slunečního větru narazí na magnetické pole Země, a to je pak stáčí směrem k pólům.
Díky kolmé pozici Slunce se v tento den dostanou nabité částice do atmosféry mnohem snáz!
Zajímavé věci se dějí i Měsíci! Při úplňku, který je nejblíže podzimní rovnodennosti, je doba od jednoho východu Měsíce ke druhu kratší než obvykle. Zemědělci ho v historii nazvou Úplňkem sklizně. Díky časnému měsíčnímu svitu totiž mohou ten den sklízet úrodu déle do večera.
Dnes už zaznamenáme spíš jinou skutečnost – při rovnodennosti může dojít k poruše satelitů na oběžné dráze! Často létají právě v blízkosti rovníku, a vyšší dávka radiace tak má občas na svědomí i výpadek internetu.
