Muž na tržišti si prohlédne nabízené slípky. „Koupím jich deset,“ přikývne spokojeně. Vytáhne napěchovaný kožený váček a prodávajícímu z něj vloží do dlaně jeden lesklý malínský denár. Obě strany jsou s obchodem spokojené.
Stříbrné denáry slavníkovského knížete Soběslava (†1004) i jeho mladšího bratra Vojtěcha (956‒997) patří už v polovině 80. let 10. století k uznávané tvrdé měně i na středoevropské mezinárodní scéně. „Díky českým denárům z konce 10.
století víme, že Soběslav Slavníkovec ovládal minimálně dvě hradiště, opisy Soběslavových mincí dokládají jejich ražbu na Libici (LIVBVZ) a v Malíně (MALIN CIVITAS),“ píše současný archeolog Michal Lutovský. Krátký meč na Soběslavově minci a slovo dux, kníže, stejně jako jeho obraz s korunou na hlavě na jiné ražbě, napovídají, že ambice hlavy slavníkovského rodu sahají výš než jenom k ovládání hradiště v Libici nad Cidlinou a jeho východočeského okolí.
„To jim nedaruju,“ rozčílí se přemyslovský kníže Boleslav II. (920‒999), když mince spatří. Vzkaz na stříbrňáku pochopí jednoznačně jako výzvu k měření sil.
Pláště nemají kapsy
Boleslavovi II. leží v žaludku, že Slavníkovci konkurují pražské přemyslovské mincovně, a to nejenom na Libici, ale i ve svém druhém hradišti na kopci u Malína, severovýchodním předměstí dnešní Kutné Hory.
O přesném datu jeho vzniku nevíme nic, ale Slavníkovci kolem něj vybudují mohutné hradby právě kvůli ochraně preghausu, tedy mincovny, kde se v letech 981‒995 razí jejich denáry. Pregéř, tedy razič, se po příchodu do práce posadí na stolici ke štoku.
„Nemáš náhodou kapsy?“ vykřikne na něj ostře dozorce. Svoji otázku musí zopakovat, kvůli úderům kladiv je pregéř nahluchlý. Vzápětí už ho dozorce šacuje. Naštěstí pro raziče se podezření nepotvrdí. Pokud by na plášti měl kapsu, znamenalo by to pro něj okamžitý vyhazov.
Malínští pregéři musí chodit do práce v šatech bez kapes z jednoduchého důvodu: Aby nemohli ukrást stříbro k ražbě nebo hotové mince. Kvalita vyrobených denárů se přísně kontroluje. Raziči musejí splnit limit v počtu zhotovených minci a zmetky se do výsledků nepočítají.
Kontrolují obchodní cesty
Proč hradiště s mincovnou vzniklo právě u Malína? Dějepisci uvádějí tři možnosti. První, že se Slavníkovci snažili o kontrolu obchodních stezek v okolí. Jedna ze dvou hlavních obchodních cest z Čech na Moravu vede právě kolem Malína.
Jde o tzv. Haberskou cestu, která se za Malínem napojuje na další, ještě významnější Trstenickou stezku, která přes Čechy a Moravu míří na polský Krakov a dál směrem na Kyjevskou Rus. Druhou možností je snaha vybudovat zde správní centrum této oblasti.
Do třetice mohly hrát hlavní roli i zdejší bohaté zdroje stříbra. Dějepisci ale nejvíce sázejí na slavníkovský pokus o co největší kontrolu kupeckých cest, protože už v 10. století na našem území čile kvete mezinárodní obchod a mladý přemyslovský stát z něj utěšeně bohatne.
Důležitá je ale také ochrana cest. „Ovládnutí klíčových lokalit na trase obchodních magistrál, tj. větších sídlišť, křižovatek, ale také brodů a průsmyků, mělo proto vysokou prioritu a Malín takovou lokalitou bezesporu byl,“ uvádí současný historik Filip Velímský. Vojenská ochrana cest a bezpečí kupců projíždějících zemí, kterou ovládá, jsou pro vládnoucího knížete Soběslava nesmírně důležité. I když na obojí musí obětovat část svých zisků, všechno se mu bohatě vrátí.
Ražba natruc
Podle Velímského není jasné, jestli Slavníkovci v Malíně vybírají poplatky za ochranu na pocestných a obchodníků cestách a razí mince jenom jako Přemyslovci dosazení správci, nebo jestli mají stejné pravomoci jako pražský přemyslovský kníže.
Domnívá se ale také, že malínská ražba mohla probíhat i přímo Přemyslovcům natruc. Původně přátelské vztahy mezi oběma rody se pokazí po smrti Střezislavy (†987), vdovy po knížeti Slavníkovi (†981), otci Soběslava a Vojtěcha.
„Psal se rok 987. Slavníkovci již před tímto datem uchvátili mincovní regál a ražbou mince začali konkurovat Přemyslovcům,“ píše Lutovský. Přemyslovcům se to pochopitelně vůbec nelíbí. Vtrhnou do Malína a hradiště si nakonec podmaní.
Je jasné, že Slavníkovci tentokrát prohráli. Svoji kůži ale Soběslav nedá lacino. „Jako znak hrdého, ale marného vzdoru použil libický kníže Soběslav nově raženou minci s výhrůžným motivem ruky s dýkou a střemhlav letícím orlem.
Opis na minci – DUX (kníže) – pak jasně předvedl zhrzené, ale přesto stále uplatňované ambice,“ popisuje Lutovský jeho pomstu. Soběslav i tímto krokem podepíše svému rodu ortel. Když v roce 995 se svým vojskem odjede za hranice, Přemyslovci využijí situace.
Vtrhnou na Libici, hradiště vypálí a jeho obyvatele povraždí.
Chybějící doklady
Otazníky ale dosud visí i nad tím, kde brali Slavníkovci stříbro pro ražbu malínských a libických mincí. Geologové, odborníci na mince i horníci i historikové se už desítky let přou o to, jestli mohli rudu v Malíně skutečně těžit a zpracovávat už v 10. století.
Archeologické výzkumy těžby a dalšího zpracování stříbra na Kutnohorsku ovšem zatím neukazují, že by se počátky hornictví spadaly už do tohoto období. „Nejstarší doklady těžby a zpracování kovů v okolí Malína, které máme k dispozici, pocházejí teprve z druhé poloviny 13.
století z prostoru pozdně hradištní až vrcholně středověké osady v poloze Ratajka,“ tvrdí Velímský. K objevení kutnohorského ložiska stříbra došlo v letech 1253‒1276, nejslavnější éra těžby nastává v období vlády českého krále Václava II. (1271–1305)
Zisk z obchodu
Důkazy pro těžbu v okolí Malína už v 10. století skutečně zatím chybějí, přesto ji ale i někteří odborníci berou za hotovou věc. „Některé hypotézy (o prvních českých mincích – pozn. red.) časem natolik zdomácněly, že se s nimi začalo pracovat jako s ověřenými fakty,“ potvrzuje současný numismatik Zdeněk Petráň. „Jednou z takových hypotéz je názor, že podstatným zdrojem stříbra pro mincování Slavníkovců a snad i Přemyslovců bylo v 10. století stříbro těžené z nabohacených oxidických a cementačních zón rudných žil,“ píše současný geolog Milan Holub. Jinými slovy mohli těžit jedině ryzí kov z oxidačního pásma ložisek. Holub i Petráň upozorňují na nedostatek historických pramenů z tohoto období. Hypotézy by podle nich rozhodně neměly nahrazovat fakta.
Pokud ale Slavníkovci v Malíně rudu netěžili, kde ji mohli získávat? Jednou z variant jsou právě obchodní tepny, které se rod snaží ovládnout. „Je možné, že právě stříbro získané prostřednictvím obchodu bylo hlavním zdrojem drahého kovu pro přemyslovské a slavníkovské mincovnictví,“ vysvětluje Velímský.