Moravský markrabě Vladislav Jindřich zve roku 1213 na severomoravské území německé kolonisty. Plánuje zde založit sídlo a domácích obyvatel má bohužel nedostatek.
„Vytyčíte zde pozemky pro nové město,“ pověřuje funkcí lokátora Němce Dětřicha. Ten s ním ochotně uzavře smlouvu o jeho vybudování.
Moravský markrabě Vladislav Jindřich (asi 1160/1165–1222), bratr českého krále Přemysla Otakara I. (1155–1230), si uvědomuje, že na severu Moravy je hodně půdy, která zbytečně leží ladem.
Je v jeho zájmu, aby se začala obdělávat a také aby se začala těžit nedaleká ložiska stříbra a železné rudy. Jedině tak budou jemu svěřená území vydělávat. Na místo, kde leží původní slovanská osada z 9. století, jejímž zakladatelem se stal jakýsi Unik nebo Uniš, proto zve nové kolonisty.
Přicházejí sem hlavně Němci, z jejichž středu si vybere nejschopnějšího Dětřicha.
Ten se na propůjčené půdě chopí vyměřování náměstí a pozemků pro vybudování domů, takzvaného městiště. Uzavírá s markrabětem smlouvu, pravděpodobně jenom ústní, protože písemný doklad se nedochoval.
Nájem platí obilím
Dětřich plní svoje poslání lokátora, tedy zakladatele, úspěšně a dostává proto od markraběte dědičný úřad rychtáře, představeného města. „Každý osadník si může v Uničově zabrat půdu, kterou dokáže v příštích třiceti letech obdělat,“ nabízí Dětřich německým kolonistům a ti se nedají dvakrát pobízet. Brzy bohatnou a stávají se starousedlíky. Právo o dědičném nájmu jim ale říká, že za pronajatou půdu musí jako nájemci zaplatit jejímu majiteli.
Vybere-li si pozemek pro postavení svého příbytku, zaplatí za něj ročně šest denárů (jeden denár stálo v polovině 13. století 50 vajec), pokud si přisvojí celý lán pole o rozloze 18 hektarů, vyjde ho poplatek na 60 denárů za rok a k nim musí přidat ještě 93 litrů velký korec žita, pšenice a ječmene.
Král potvrzuje práva
„Přemysl Otakar I., král český, potvrzuje městu Uničovu svobody, které mu dal před deseti lety moravský markrabě Vladislav, po dobu třiceti let, z níž již 10 let uplynulo, a odvádět peněžité poplatky i obilní dávky z městišť a obdělávané půdy, a dále uděluje městu privilegium soudit rozepře podle svých zvyklostí, řídit se právem magdeburským a spravovat se stejnými právními zvyklostmi jako město Bruntál,“ popisuje současný český historik Bohdan Kaňák obsah listiny, kterou v roce 1223 opatřuje v Brně pečetí Přemysl Otakar I. Po smrti svého bratra Vladislava ujišťuje uničovské, že o žádná práva nepřijdou. „Je to nejstarší listina u nás, která pojednává o založení města,“ dokládá jiný současný historik a kronikář Tomáš Soušek.
Spis, ve kterém se Uničov označuje jako Nova villa, tedy Nové město, najdeme dnes v Okresním archivu v Olomouci.
Pojmenovali se podle psa?
15.srpna 1234 v Olomouci pečetí Přemysl Otakar I. další listinu, ve které potvrzuje Uničovu jeho práva a dokonce mu uděluje další, „zejména záruku, že žádný královský lovčí spravující ves Střelice, nemá nárok na vyhnání jiných, než stanovených platů a nedovolí si uničovskéměšťany ani jinak znepokojovat.“Uničovští si nemusejí nechat od střelických nic líbit, naopak ves Střelice spadá pod jejich správu. Tady už najdeme kromě názvu Nové město i jméno Uničov, které vzniklo podle zakladatele staré osady. „Pojmenovali se podle psů,“ říkají ale němečtí osadníci, kteří si vytvoří pověst o Hundshofu, psím dvoře, který se tu nacházel.
Z něj si podle nich odvodili Slované Hunčov. Ani sami Němci, ale tomuhle vysvětlení nevěří a při hledání původu sázejí spíše na hornický výraz hunt (důlní vozík).
Nekalé konkurence se bát nemusí
Uničov se stává střediskem hornictví na severu Moravy. Královou zásluhou mu připadne i právo mílové na krčmy a s nimi spojený výčep nápojů a na prodej chleba i masa.
Mílové právo ve středověku zaručuje ve středověku řemeslníkům sdruženým v daném městě do cechu, že budou mít monopol na výrobu a prodej svých výrobků ve městě až k jeho hradbám a v okruhu jedné míle (jedna česká míle tehdy činila 7529,76 metrů) i za jeho hradbami.
Uničovští se nemusejí bát nekalé konkurence. Kromě toho město získává i právo mít soud a právo hrdelní a horní.
Brzy se ale ukáže, že rudná ložiska v okolí nejsou dost vydatná a prvenství v hornické těžbě přeberou další města na našem území, zejména Kutná Hora a Jihlava. Uničov si ale přesto zachová svůj královský status mimo období 1622–1632 a až do roku 1850.
