Skip to content

Nejstarší zakládací listina: Královská privilegia získalo české město vyrostlé na zelené louce

Moravský markrabě Vladislav Jindřich zve roku 1213 na severomoravské území německé kolonisty. Plánuje zde založit sídlo a domácích obyvatel bohužel nedostatek. „Vytyčíte zde pozemky pro nové město,“ pověřuje funkcí lokátora Němce Dětřicha.

Ten s ním ochotně uzavře smlouvu o jeho vybudování.

Moravský markrabě Vladislav Jindřich (asi 1160/1165–1222), bratr českého krále Přemysla Otakara I. (1155–1230), si uvědomuje, že na severu Moravy je hodně půdy, která zbytečně leží ladem. Je v jeho zájmu, aby se začala obdělávat a také aby se začala těžit nedaleká ložiska stříbra a železné rudy.

Jedině tak budou jemu svěřená území vydělávat. Na místo, kde leží původní slovanská osada z 9. století, jejímž zakladatelem se stal jakýsi Unik nebo Uniš, proto zve nové kolonisty. Přicházejí sem hlavně Němci, z jejichž středu si vybere nejschopnějšího Dětřicha.

Ten se na propůjčené půdě chopí vyměřování náměstí a pozemků pro vybudování domů, takzvaného městiště. Uzavírá s markrabětem smlouvu, pravděpodobně jenom ústní, protože písemný doklad se nedochoval.

Mezi českým králem Přemyslem Otakarem I. a jeho bratrem Vladislavem Jindřichem došlo ke konfliktu, po kterém naštěstí následoval smír.

Nájem platí obilím

Dětřich plní svoje poslání lokátora, tedy zakladatele, úspěšně a dostává proto od markraběte dědičný úřad rychtáře, představeného města. „Každý osadník si může v Uničově zabrat půdu, kterou dokáže v příštích třiceti letech obdělat,“ nabízí Dětřich německým kolonistům a ti se nedají dvakrát pobízet.

Brzy bohatnou a stávají se starousedlíky. Právo o dědičném nájmu jim ale říká, že za pronajatou půdu musí jako nájemci zaplatit jejímu majiteli. Vybere-li si pozemek pro postavení svého příbytku, zaplatí za něj ročně šest denárů (jeden denár stálo v polovině 13.

století 50 vajec), pokud si přisvojí celý lán pole o rozloze 18 hektarů, vyjde ho poplatek na 60 denárů za rok a k nim musí přidat ještě 93 litrů velký korec žita, pšenice a ječmene.

Roku 1197 se Vladislav Jindřich stává moravským markrabětem. Ví, jak důležité je osídlit celou oblast.

Král potvrzuje práva

„Přemysl Otakar I., král český, potvrzuje městu Uničovu svobody, které mu dal před deseti lety moravský markrabě Vladislav, po dobu třiceti let, z níž již 10 let uplynulo, a odvádět peněžité poplatky i obilní dávky z městišť a obdělávané půdy, a dále uděluje městu privilegium soudit rozepře podle svých zvyklostí, řídit se právem magdeburským a spravovat se stejnými právními zvyklostmi jako město Bruntál,“ popisuje současný český historik Bohdan Kaňák obsah listiny, kterou v roce 1223 opatřuje v Brně pečetí Přemysl Otakar I. Po smrti svého bratra Vladislava ujišťuje uničovské, že o žádná práva nepřijdou.

„Je to nejstarší listina u nás, která pojednává o založení města,“ dokládá jiný současný historik a kronikář Tomáš Soušek. Spis, ve kterém se Uničov označuje jako Nova villa, tedy Nové město, najdeme dnes v Okresním archivu v Olomouci.

Uničov se pyšní nejstarší listinou o založení města u nás.

Pojmenovali se podle psa?

15.srpna 1234 v Olomouci pečetí Přemysl Otakar I. další listinu, ve které potvrzuje Uničovu jeho práva a dokonce mu uděluje další, „zejména záruku, že žádný královský lovčí spravující ves Střelice, nemá nárok na vyhnání jiných, než stanovených platů a nedovolí si uničovskéměšťany ani jinak znepokojovat.

Uničovští si nemusejí nechat od střelických nic líbit, naopak ves Střelice spadá pod jejich správu. Tady už najdeme kromě názvu Nové město i jméno Uničov, které vzniklo podle zakladatele staré osady.

„Pojmenovali se podle psů,“ říkají ale němečtí osadníci, kteří si vytvoří pověst o Hundshofu, psím dvoře, který se tu nacházel. Z něj si podle nich odvodili Slované Hunčov. Ani sami Němci, ale tomuhle vysvětlení nevěří a při hledání původu sázejí spíše na hornický výraz hunt (důlní vozík).

Český král Přemysl Otakar I. přiznává městu jeho práva.

Nekalé konkurence se bát nemusí

Uničov se stává střediskem hornictví na severu Moravy. Královou zásluhou mu připadne i právo mílové na krčmy a s nimi spojený výčep nápojů a na prodej chleba i masa. Mílové právo ve středověku zaručuje ve středověku řemeslníkům sdruženým v daném městě do cechu, že budou mít monopol na výrobu a prodej svých výrobků ve městě až k jeho hradbám a v okruhu jedné míle (jedna česká míle tehdy činila 7529,76 metrů) i za jeho hradbami.

Uničovští se nemusejí bát nekalé konkurence. Kromě toho město získává i právo mít soud a právo hrdelní a horní. Brzy se ale ukáže, že rudná ložiska v okolí nejsou dost vydatná a prvenství v hornické těžbě přeberou další města na našem území, zejména Kutná Hora a Jihlava.

Uničov si ale přesto zachová svůj královský status mimo období 1622–1632 a až do roku 1850.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …