Každý živočich má své charakteristické rysy, které ho dělají jedinečným. Některý zvířata ale přeměnila svoji pomalost v jedinečné plus. Šampionem ale není ani hlemýžď, ani lenochod…

Sluka americká (Scolapax minor)

Třída: ptáci

Rychlost: 8 km/h

Výskyt: Severní Amerika

Sluka americká patří do čeledě slukovitých. Jedná se malého zavalitého bahňáka, který dorůstá do velikosti 30 cm a dá se rozpoznat podle ochranného hnědého, černého a šedého opeření. Žije především v mokřadech, vlhkých houštinách a lesích na východě Severní Ameriky. Tento pták je aktivní především za soumraku a večer, kdy získává potravu v podobě žížal, hmyzích larev, hlemýžďů, pavouků nebo mravenců. I když mají sluky baculaté tělo, krátké nohy a velkou zaoblenou hlavu, řadí se mezi tažné ptáky. Jejich rychlost letu se mění. Během migrace dokáže letět rychlostí 26–45 km/h. Při dvoření ale klesá na pouhých 8 km/h, což je v celé ptačí říši nejpomalejší rychlost. Důvod je jednoduchý. Námluvy se odehrávají v šeru a pomalý let tak umožňuje samci přitáhnout pozornost samice.

Kapustňák širokonosý (Trichechus manatus)

Třída: savci

Rychlost: 4,8–10 km/h

Výskyt: Severní, Střední a Jižní Amerika a Karibského moře

Kapustňáci jsou na první pohled úžasná, a zároveň podivná stvoření, kterým se přezdívá „mořské krávy“. Mají šedé nafouklé válcovité tělo, na kterém se velmi často usazují řasy, což dává kůži nazelenalé zbarvení. Kvůli malým uším a očím mají málo vyvinutý sluch a zrak, potravu tak vyhledávají pomocí citlivých hmatových vousků na pohyblivých pyscích. Jelikož se jedná o výhradní býložravce, nemají důvod kamkoliv spěchat. Ve vodách se proto pohybují maximální rychlostí 10 km/h, a to pomocí úderů ocasní ploutve. Přední ploutve pak slouží pouze jako pomocná vesla a stabilizátory. Svou potravu získávají především v mělkých vodách, denně spořádají až 50 kg jídla. Touto činností se zabývají denně 6–8 hodin. Kvůli pomalému pohybu ale často umírají pod šrouby motorových lodí.

Koala medvídkovitý (Phascolarctos cinereus)

Třída: savci

Rychlost: 3,6 km/h

Výskyt: Austrálie

Koaly patří k nejznámějším australským zvířatům. I když připomínají spíše medvídky, jsou to ve skutečnosti vačnatci, stejně jako klokani. Na Zemi se objevili před 20 miliony lety, kdy byla severní polovina Austrálie porostlá deštnými pralesy, a i v dnešní době se pohybují v oblastech s dostatečnou vlhkostí. Mají zavalité tělo s výraznýma ušima a delšími končetinami. Hustá a měkká srst je v odstínech popelavě šedé až hnědé. K obstarání potravy jim slouží končetiny s pěti prsty, přičemž na předních jim narostly dva palce stojící proti ostatním třem prstům, aby mohli lépe uchopit větev. Nejvíce si pochutnají na eukalyptových listech. Ty mají sice nízký obsah proteinů, zato obsahují vysoký podíl nestravitelných, a pro jiné živočišné druhy, jedovatých látek. Koala má velmi pomalý metabolismus, a proto tráví 16–18 hodin denně bez pohnutí. Většinu tohoto času prospí.

Korovec jedovatý (Heloderma suspectum)

Třída: plazi

Rychlost: 2,4 km/h

Výskyt: USA, Mexiko

Korovce jedovatého najdeme především v pouštních oblastech Severní Ameriky a v Sonorské poušti v Mexiku. Dá se rozpoznat díky černému zbarvení s oranžovými skvrnami a pruhy. Tento ještěr dorůstá délky přibližně 0,5 metru, přičemž čas tráví v úkrytu, většinou pod kameny. Jeho potravu tvoří především malí savci, žáby, ptáci, ještěrky nebo hmyz. Nepohrdne ale ani pojídáním ptačích a ještěřích vajec. Patří mezi jedovaté živočichy, jeho jed je neurotoxický. Způsobuje velké bolesti, otoky a snížení krevního tlaku. Korovci jsou nejaktivnější ve dne, noci tráví v podzemních norách, které si sami hrabou. I když mají velice pomalý metabolismus, v odpočinkovém stádiu spotřebují mimořádné množství kyslíku.

Outloň váhavý (Nycticebus coucang)

Třída: savci

Rychlost: 2 km/h

Výskyt: jihovýchodní Asie

Outloni jsou noční poloopice pokryté jemnou šedohnědou srstí. Dají se snadno rozpoznat díky velkým očím se žlutými duhovkami. Ty jim dodávají jakýsi ustrašený výraz, v noci jim ale pomáhají při lovu. Na sítnici oka totiž mají vrstvu nazývanou tapetum lucidum, která odráží světlo. Oči jsou nepohyblivé, a pokud chtějí změnit úhel pohledu, musí otočit celou hlavou. Mají ale velmi citlivý čich, a upřednostňují komunikaci přes pachové značky. Stejně jako u ostatních pomalých živočichů, mají i outloni velice „líný“ metabolismus. Pokud okolní teplota klesne na nízkou úroveň, přecházejí do stavu úplně nehybnosti často i na několik dní. Když už se ale pohybují, tak velice rozvážně. Pozvolna posunují jednu končetinu za druhou.

Želva obrovská (Aldabrachelys gigantea)

Třída: Plazi

Rychlost: 0,3 km/h (za 24 hodin by urazila 7,2 km)

Výskyt: Seychelské ostrovy, Aldabra v Indickém oceánu, Zanzibar

Želva obrovská patří mezi nejdéle žijící tvory na světě, může se dožívat až 160 let. Na Zemi se objevili před 220 miliony lety, tedy v době, kdy zde vládli dinosauři. Jejich vzhled zůstal od té doby stejný a velice snadno rozpoznatelný, především díky mohutnému tělu s krunýřem. Hmotnost želvy obrovské může vyšplhat až na 200 kg. Snad i kvůli vysoké váze se želvy pohybují velice pomalu pomocí velmi silných nohou. Potravu pak získávají prostřednictvím dlouhého a velkého krku – dokáže se pro ni natáhnout až do vzdálenosti jednoho metru. Nejvíce aktivní bývají v nočních hodinách, kdy tráví čas hledáním potravy. Tu tvoří především listy, plody nebo výhonky rostlin.

Lenochod hnědokrký

Třída: savci

Rychlost: 0,2 km/h (za 24 hodin by urazil 4,8 km)

Výskyt: Střední Amerika, Jižní Amerika

Na světě dnes existují dva druhy lenochodů, jejich společný předek žil asi před 40 miliony let. Poté se obě čeledě oddělily a v současnosti jsou od sebe vzdálené více, než naznačuje jejich vzhled. Dlouhou dobu byli pozemními živočichy, ke stromovému životu přešli někdy v době ledové zhruba před 10 tisíci lety. Tato zvířata dosahují délky až 70 cm a hmotnosti 8 kg. Téměř celý život tráví ve větvích vysokých a hustých stromů, kde spí, páří se a vychovávají mláďata.  Na větvi jsou zavěšeni za hákovité drápy, které mají na všech končetinách. Uvádí se, že prospí mezi 10 až 20 hodinami denně. Pokud už se dají do pohybu, je to především kvůli vykonání potřeby nebo stěhování za potravou na jiný strom. Po zemi ale chodit nedokážou, spíše se plazí. Jejich pomalé pohyby je chrání před případnými predátory, kteří registrují své oběti právě pohybem.

Hvězdice (Asteroidea)

Třída: ostnokožci

Rychlost: 0,168 km/h (za 24 hodin by urazila 4 km)

Výskyt: Moře s vyšším obsahem soli

Na světě existuje celkem 2000 různých druhů hvězdic. Hvězdice se rozpozná na první pohled díky svému unikátnímu tělu s pěti rameny. V nich se nacházejí pohlavní orgány a zasahuje do nich i trávicí soustava. Uprostřed těla mají tělní terč neboli střed. Na jeho spodní straně se nacházejí ústa a vakovitý vychlípitelný žaludek. Na konci každého z ramen pak mají umístěné jednoduché miskovité očko. Hvězdice patří mezi dravé živočichy, živí se korály a mořskými houbami, přičemž svou kořist polykají celou. Potravu mohou trávit i mimotělně díky peptidu, který přenáší signál mezi jednotlivými nervovými buňkami. Ačkoliv žijí ve vodě, neumějí plavat, ale dovedou se velmi dobře plazit. Po mořských rostlinách mohou dokonce vylézt na mělčinu, šplhat na skály a slézat zpět dolů.

Hlemýžď zahradní

Třída: plži

Rychlost: 0,0078 km/h (za 24 hodin by urazil 190 metrů)

Výskyt: Střední a jihovýchodní Evropa

Hlemýžď zahradní patří se svou velikostí 40-50 mm mezi největší ulitnaté plže žijící v České republice. Dožívá se přibližně šesti let, v zajetí až deset. Nejčastěji se vyskytuje v křovinách, hájích a na zahradách. Zimu přečkává v ulitě z uhličitanu vápenatého, široké 32–50 mm a vysoké 30–50 mm. Hlava nese dva páry tykadel, z nichž delší pár nese oči, ten kratší je pak orgánem čichu a hmatu. Svalnatá noha vylučuje hlen, který slouží k pohybu, ale pouze během deště, a pak asi den po dešti. Poté se přilepí k podkladu a nepřemísťuje se až do dalšího deště. Když je hlemýžď v ohrožení, nejprve zatáhne oči a potom tělo.

Trpasličí mořský koník

Třída: paprskoploutví

Rychlost: 0,0015 km/h (za 24 hodin by urazil 36 metrů)

Výskyt: Atlantský oceán, Středozemní moře, Černé moře

Koníček mořský je známý především svým netypickým tvarem těla a hlavy, která částečně připomíná hlavu koně. Jedná se o malou rybku velkou asi 15 cm. Pohybuje se převážně u dna, kde je pomocí ocasu přichycena k řasám či rostlinám a rypcem nasává vodu. Z té filtruje potravu v podobě drobných korýšů a planktonu. Koník se pohybuje pomocí kmitání hřbetní ploutve, ale většinu doby stojí nehybně ve vodě. Při pohybu neplave jako ostatní ryby hlavou napřed, jeho pohyb je vzpřímený.