Vypadají jako kameny, připomínají opičí tváře, lákají hmyz zápachem rozkládajícího se masa nebo dokonce požírají živou kořist. Rostlinná říše je plná tvorů, kteří jako by vypadli z vědeckofantastického filmu.

Za jejich bizarní podobou se ale neskrývá žádná magie, ale miliony let evoluce, která z nich udělala mistry přežití.

Na první pohled byste je nejspíš přešli bez povšimnutí. Jihoafrické litopsy (Lithops) jsou přezdívané „živé kameny“, protože svým tvarem, barvou i kresbou dokonale napodobují okolní oblázky.

Díky této kamufláži unikají pozornosti býložravců v nehostinných pouštích. Každý rok navíc projdou fascinující proměnou – staré listy postupně odumřou a z jejich nitra vyroste nový pár. Neméně zvláštní je hydnora africká (Hydnora africana).

Tato podzemní parazitická rostlina nemá téměř žádné listy ani zelenou barvu. Na povrch vysune jen masitý květ připomínající příšeru z hororu, který šíří pach hnijícího masa. Právě ten přiláká brouky, kteří rostlinu opylují.

Květiny, které loví i předstírají

Mezi největší podivíny patří masožravé rostliny. Láčkovky (Nepenthes) vytvářejí hluboké láčky naplněné trávicí tekutinou. Hmyz naláká sladkým nektarem, sklouzne po hladkých stěnách dovnitř a už se nedostane ven.

Největší druhy dokonce dokážou zachytit malé žáby nebo hlodavce. Neméně známá je mucholapka podivná (Dionaea muscipula), jejíž listy fungují jako blesková past. Stačí, aby se kořist dvakrát dotkla citlivých chloupků, a list se během zlomku sekundy zaklapne.

Úplně jinou strategii zvolily některé orchideje. Orchidej opičí (Dracula simia) svými květy nápadně připomíná obličej vousaté opice, zatímco včelovník (Ophrys apifera) napodobuje vzhled i vůni samiček včel. Samečci se nechají oklamat, pokusí se o páření a přitom květy opylí.

Obři a rekordmani rostlinného světa

Jestli některá rostlina bere dech svou velikostí, pak je to raflesie Arnoldova (Rafflesia arnoldii). Její květ může mít průměr přes jeden metr a vážit až deset kilogramů.

Patří mezi největší květy světa, ale zapáchá po rozkládajícím se mase, aby přilákal mouchy. Na opačné straně spektra stojí leknín královský (Victoria amazonica).

Jeho listy dorůstají průměru až tří metrů a unesou i malé dítě, pokud je jeho hmotnost správně rozložena. Pozornost budí také zmijovec titánský (Amorphophallus titanum), jehož obří květenství může přesáhnout výšku tří metrů.

Když vykvete, botanické zahrady po celém světě zaplní návštěvníci ochotní snášet pronikavý zápach připomínající tlející maso.

Příroda tak znovu dokazuje, že při hledání neobvyklých řešení nemá konkurenci a že i obyčejná rostlina může být větším podivínem než leckterý živočich.