Vroucí voda, mráz hluboko pod bodem mrazu, kyseliny, smrtící tlak i pouště, kde celé roky nespadne jediná kapka deště. Na první pohled místa, kde nemůže existovat vůbec nic. Přesto právě tady vědci objevují organismy, které posouvají hranice života.

Každý nový nález mění naše představy o tom, co všechno dokáže příroda a napovídá, kde bychom jednou mohli hledat život i mimo Zemi. Na dně oceánů, několik kilometrů pod hladinou, vyvěrají hydrotermální průduchy.

Z puklin zemské kůry proudí voda zahřátá až na stovky stupňů Celsia a obohacená o minerály. Přestože zde panuje drtivý tlak a nepronikne sem jediný paprsek slunce, okolí překypuje životem.

Základem zdejšího ekosystému nejsou rostliny, ale bakterie a archea získávající energii z chemických reakcí, tedy procesu zvaného chemosyntéza. Na nich závisejí červi rournatci, korýši i měkkýši.

„Život nacházíme na Zemi téměř všude, kde je alespoň trochu vody,“ shrnuje astrobioložka Penelope Bostonová, která se dlouhodobě zabývá organismy žijícími v extrémních podmínkách.

Právě podobná prostředí dnes vědci považují za jeden z možných modelů pro hledání života na ledových měsících Jupiteru a Saturnu.

Nejsušší a nejchladnější místa

Neméně překvapivá jsou místa, kde voda téměř neexistuje. Chilská poušť Atacama patří k nejsušším oblastem planety a některé její části nezažijí měřitelné srážky celé desítky let.

Přesto se pod kameny, v solných krystalech i několik centimetrů pod povrchem ukrývají mikroorganismy schopné přežívat extrémní sucho, intenzivní ultrafialové záření i obrovské teplotní rozdíly mezi dnem a nocí.

Podobně nehostinné jsou antarktické McMurdo Dry Valleys, ledové pouště, kde se kombinuje mráz, vítr a téměř úplná absence kapalné vody. Přesto zde žijí sinice, bakterie a mikroskopické řasy.

Astrobiolog Stephen Pointing o těchto organismech říká: „Ukazují nám samotné hranice toho, kde může život existovat.“ Tyto lokality proto slouží jako přirozené laboratoře při výzkumu podmínek na Marsu.

Smrtelné záření nebo pH rovné nule

Extrémní život se však neomezuje jen na horko, mráz nebo sucho. Některé mikroorganismy prospívají v kyselých jezerech s pH blížícím se hodnotě nula, jiné přežívají ve vysoce zásaditých jezerech nebo ve slaných vodách, kde by běžné organismy okamžitě zahynuly.

Existují dokonce bakterie odolávající dávkám ionizujícího záření, které jsou pro člověka smrtelné.

Vědci proto stále častěji mluví o extremofilech, organismech, které dokazují, že hranice života jsou mnohem širší, než jsme si ještě před několika desetiletími mysleli.

Jak uvádí americký astrobiolog Chris McKay, „kdekoliv na Zemi objevíme kapalnou vodu, nacházíme také život“. Tento poznatek dnes zásadně ovlivňuje nejen biologii, ale i pátrání po životě ve vesmíru.

Možná totiž nejsme omezeni představou světa podobného Zemi, život se může přizpůsobit podmínkám, které bychom ještě nedávno považovali za zcela nemožné.