Česká republika je rájem milovníků podivných názvů. Stačí se vydat na výlet a během jediného dne můžete projet přes Brambory, Hovězí, Onen Svět, Kozodírky nebo Řitku. Nejednomu řidiči cuknou koutky, když míjí ceduli s názvem Pičín nebo Sračkov.

Jenže jazykovědci mají pro většinu těchto jmen jednoduché vysvětlení, málokteré vzniká proto, aby pobavilo. Naopak. Často připomínají dávné obyvatele, krajinu nebo události, na které už dnes téměř zapomínáme.

Jak upozorňuje slavný český toponomastik Antonín Profous, autor monumentálního díla Místní jména v Čechách, většina názvů obcí vzniká mezi 12. a 14. stoletím a odráží tehdejší život.

Mnohé jsou odvozeny od jména zakladatele nebo prvního osadníka, jiné popisují okolní přírodu či zaměstnání místních lidí. Proto se dnešnímu člověku mohou zdát legrační, přestože původně znějí zcela obyčejně.

Například Brambory nemají nic společného s oblíbenou přílohou. Název podle jazykovědců označuje lidi pocházející z Braniborska. Podobně Hovězí nevzniká podle stáda krav, ale pravděpodobně souvisí se starším označením hospodářského majetku. A co Kozodírky?

Přestože fantazie okamžitě pracuje na plné obrátky, odborníci spojují název spíše se starým osobním jménem nebo místním označením krajiny než s nějakou dramatickou příhodou s kozami.

Pičín není sprosté slovo a Onen Svět skutečně existuje

Mezi nejfotografovanější české cedule patří bezesporu Pičín, Řitka, Sračkov, Onen Svět, Dršťka, Řitka. Místní si už dávno zvykli, že turisté zastavují hlavně kvůli společné fotografii s dopravní značkou. Nejvíce emocí vyvolává právě Pičín.

Podle odborníků však jeho jméno nevzniká z dnešního vulgárního výrazu, ale pravděpodobně ze starého osobního jména nebo přezdívky. Jazyk se za staletí mění a slova získávají úplně jiné významy. Podobně záhadně působí osada Onen Svět na Šumavě.

Romantický název podle historiků patrně připomíná odlehlost místa, které bývalo doslova „na konci světa“. A když někdo tvrdí, že jede „na Onen Svět“, nemusí to být vůbec důvod k panice.

Humor vytváří až dnešní čeština

Ostravský jazykovědec Jaroslav David, který se dlouhodobě zabývá vlastními jmény a lidovou etymologií, připomíná, že lidé často vysvětlují názvy podle současného významu slov, což bývá zavádějící.

Tento jev označuje jako lidovou etymologii. Ve skutečnosti jsou názvy obcí jazykovými fosiliemi, uchovávají slova, která z běžné češtiny dávno zmizela. Právě proto dnes působí komicky.

To, co ve středověku nikoho nerozesměje, vyvolává o několik století později salvy smíchu i tisíce fotografií na sociálních sítích. A možná je to dobře. Díky těmto cedulím si lidé uvědomují, že čeština není jen krásná, ale také neuvěřitelně hravá.

Jen pozor při plánování výletu, když někomu oznámíte, že jedete z Brambor přes Hovězí na Onen Svět a cestou se zastavíte v Pičíně, může si myslet, že si z něj děláte legraci. Přitom popisujete naprosto skutečnou cestu po české mapě.