Rubín je kamenem slunce a krve. Rubín je kamenem životní síly a energie. Zahání slabost a úzkost, posiluje srdce. Rubín je dobrým jménem pro neživý stroj, kterému člověk prokázal čest nezmizet v tavicí peci a našel mu místo k poslednímu odpočinku.

Je druhá polovina 50. let minulého století. Nálože spočítány, umístěny a odpáleny. Trup ponorky nabírá vodu a pomalu klesá ke dnu. Francie pohřbila svého hrdinu. Buď navždy tmavým stínem na písečném dně! Poslední rozkaz pro ponorku Le Rubis.

Vyznamenání od Charlese de Gaulla

Ponorka Le Rubis odpočívá na mořském dně v zálivu nedaleko známého letoviska Saint-Tropez. Její vrak patří do specifické skupiny válečných plavidel, kterým byla po skončení jejich aktivní služby prokázána pocta, že neskončily sešrotováním. Proč se tak stalo?

Minonosná ponorka Le Rubis byla postavena ve 30. letech 20. století. Kromě více než tří desítek min byla vyzbrojena i záďovými torpédy.

Jako součást spojeneckých sil se účastnila řady námořních operací druhé světové války. Plnila bojové mise ve Středozemním moři i Atlantiku. Podílela se například na zaminování norských přístavů. Potopila desítky nepřátelských lodí.

V roce 1941 obdržela ponorka dekretem generála Charlese de Gaulla vysoké vojenské vyznamenání – Řád osvobození. Takové plavidlo skutečně nešlo jen tak poslat k sešrotování, co říkáte?

Lokalita pro sportovní potápění

Po válce sloužila Le Rubis jako cvičná ponorka. Jejím úmyslným potopením v zálivu u Saint -Tropez (do hloubky 41 metrů) v roce 1958 však jméno Le Rubis ze seznamu bojových jednotek francouzského válečného námořnictva nemizí.

Jméno Le Rubis patří totiž i první generaci francouzských nukleárních ponorek (první ponorka tohoto typu byla spuštěna na vodu v roce 1979).

Radost mají z vraku Le Rubis sportovní potápěči, pro které je to velmi atraktivní potápěčská lokalita. Samotný vrak se stal oblíbeným stanovištěm velkých exemplářů murény středomořské či kaniců hnědých. Poslední posádka hrdinné ponorky.