V očích má slzy a v náručí drží svého půlročního synka. Tak podle legendy stane podruhé před říšským sněmem Marie Terezie. „Zůstala jsem všemi opuštěna,“ líčí. Uherští šlechtici nezaváhají. Poskytnou jí peníze i vojsko.

Z miminka vyroste panovník Josef II. (1717–1780), který se po smrti svého otce, Františka I. Štěpána Lotrinského (1708–1765), nebude bát pustit s matkou do křížku. Ani on ale nedokáže vzdorovat její nekompromisní sňatkové politice.

Své druhé ženy, Marie Josefy Bavorské (1739–1767) se nikdy ani nedotkne, a je ochoten raději utíkat oknem, aby se s ní nepotkal!

16 dětí, z toho 5 synů a 11 dcer. To je mateřské skóre Marie Terezie (1717–1780). Ještě během jejího života ale šest z dětí zemře. A jak bývá v některých rodech poněkud nekreativně zvykem, jejich jméno podědí některý z později narozených potomků.

A tak má Marie Terezie tři dcery jménem Marie Karolína, než konečně, ta poslední coby 13. dětí v pořadí, přežije.

Prokleté neštovice

V 60. letech 18. století vypuká epidemie pravých neštovic. Umírá Mariin druhý syn Karel Josef (1745–1761), Johanna Gabriela (1750–1762) a Marie Josefa  (1751–1767).

Smrtonosnou nemoc nepřežijí postupně obě ženy Josefa II., jeho dcerka a nakazí se dokonce i vladařka! Stav je tak vážný, že již dostane poslední pomazání. Dokáže se ale uzdravit.

Stejně tak její neoblíbená dcera Marie Alžběta (1743–1808). Ta je pěkným kvítkem. Odmítá vzdělání a mezi její největší koníčky patří koketování. Na vyhlášené krásce se neštovice podepíší tak, že ji matka vyškrtne se svých plánů sňatkové politiky.

Stejně dopadne Marie Anna (1738–1789). Ta úžasně tančí, dobře zpívá, hraje divadlo, kreslí a maluje. Obvykle byste ji našli ležet v knihách. Zabývá se fyzikou, chemií, botanikou a mědirytectvím.

Na Marii Annu nevztáhnou ruku neštovice, ale zápal plic, který jen těsně přežije. Tato nemoc ji zřejmě poznamená tuberkulózou páteře, a tudíž i hrbem, těžkým dýcháním a ochablostí. Marie Terezie ze svého plánu škrtá další děvče….

Císařovny favoritka

Přistupuje Marie Terezie ke všem svým dětem se stejnou dávkou rodičovské lásky? Ani náhodou! Marie Kristina Rakouská (1742–1798) se narodí 13. května 1742, v den pětadvacátých matčiných narozenin.

Už to se stane prvním důvodem, proč tento dáreček vladařka upřednostňuje. A dává jí to před ostatními dětmi najevo. Marie Kristina roste do krásné a talentované dívky, které matka jako jediné splní, co jí na očích vidí.

A děvčátko to neváhá sourozencům starším, a časem ani mladším, okatě předhazovat. Jako jediné jí také povolí sňatek z lásky: s německým princem Albertem Kazimírem Augustem Sasko-Těšínským (1738–1822).

Ale já miluji jiného!

Říká se o něm, že je neohleduplný a navíc dětinský. To je vévoda Ferdinand Parmský (1751–1802), kterého určí Marie Terezie za manžela další ze svých dcer, krásné a tvrdohlavé Marii Amálii (1746–1804). Nic na tom nezmění její zlomené srdce.

Miluje vévodu Karla Zweibrückenského (1746–1795), který již požádal o její ruku. Matka ho ale nevidí jako dobrou partii. A tak se s vervou pustí do politiky i skandálního života, až si s ní matka přestane i psát a zakáže sourozencům se s ní stýkat. A Karel?

O 10 let později, když se řeší bavorské nástupnictví, požádá o pomoc císařovnina úhlavního nepřítele, pruského krále Fridricha II. (1712–1786). Pomsta je sladká, král mu velmi rád vyhoví…