Rozlepí oči, dá si sprchu a vyrazí na snídani. Zbaští míchaná vajíčka s toastem, poté si vyslechne poradu s denními úkoly. Když vyšlápne několik schodišť, hučení motoru vystřídá šumění vln . Obléká si barevnou vestu a čeká, až vyšle do vzduchu první stíhačku.
Stačí, aby se jen mihla v blízkých vodách a všichni ji v němém úžasu sledují. Demonstrace síly a technologického pokroku v podobě letadlové lodi ale stojí miliardy dolarů.
Nějak doplachtit
Jejich historie se začne odvíjet v roce 1914 a jako průkopníky můžeme označit Brity, jejichž loď HMS Ark Royal pojme až pět hydroplánů. Ty však přistávají na vodě a na palubu jim pomáhá jeřáb.
O kousek dál hranice posune 2. srpna 1917 britský pilot Edwin Dunning (1892–1917). Přiblíží se k HMS Furious, vypne motor a svým dvojplošníkem přistává na ranveji umístěné přímo na plavidle. Kousek zopakuje ještě několikrát – při třetím pokusu bohužel umírá.
I přes tragédii vidí inženýři v hybridu mezi lodí a letištěm budoucnost. Jeden z prvních exemplářů jménem HMS Argus, měří 173 metrů a mezi lidmi se mu kvůli nelichotivému designu přezdívá Žehlička.
Přistávání zajišťují speciální lana, starty jsou však pořádnou zkouškou. Letadla jedou na plný výkon a vyráží proti větru. Zpozorní i ostatní země, v docích kutí kromě Britů také Američané a Japonci.
Drahý špás, který se vyplatí
Výhody novinky jsou nasnadě a platí vlastně dodnes. Letadlové lodě mohou operovat po celém světě, a tak armády nemusí řešit stavbu základen. A v boji dokáží efektivně podpořit pozemní sílu.
Potvrzení přinese druhá světová válka, během níž se letadlové lodě stávají doslova královnami moří. Píše se listopadu 1940, kdy Britové podniknou nečekaný útok na italskou flotilu kotvící u města Taranto. Čím je zajímavý?
Letadla vyráží k akci právě z letadlové lodě. Disponují hned sedmi exempláři, stejné jako Američané, kteří o rok později v prosinci mají štěstí, když ani jedna z nich nekotví blízko Pearl Harbor.
U samotných Japonců bychom napočítali hned deset letadlových lodí. Ostatní státy jen tiše závidí, protože pořízení monumentálního plavidla stojí horentní sumy. Aktuálně nejdražší lodí tohoto druhu je USS Gerald R. Ford. Jen samotná stavba stála daňové poplatníky na 13 miliard dolarů.
Doba atomová
Na vině jsou hlavně technologické vychytávky. Ještě za druhé světové války startují piloti bez katapultu a na hazardní rozjezd potřebují alespoň 120 metrů. Ve chvíli, kdy fouká slabý vítr, může start skončit katastrofou.
Po roce 1945 vykoumají Britové parní katapult, využívají tak přebytek páry z kotlů pohánějící loď. Vozík ukrytý v ranveji táhne letadlo a během pár sekund dosáhne rychlosti až 250 kilometrů za hodinu! To otevírá možnost posílat z lodí do vzduchu i větší stroje.
Mění se i tvar, tzv. šikmá dráha spočívá v atypickém rozmístění ranvejí. Přistávající část je lehce pootočená, díky tomu mohou stroje zároveň odlétat i přilétat. Dalším obřím mezníkem ve vývoji letadlových lodí tkví v jaderné technologii.
Učiní tak Američané v roce 1961 a jejich USS Enterprise funguje vlastně jako plovoucí elektrárna. Místo ropy totiž pohon zajišťuje štěpení uranu. Díky tomu nemusí řešit tankování, protože dojezd je prakticky neomezený. Dbá se však na údržbu, a tak jednou za 20 let se mění palivové články.
Vše ok?
V případ USS Gerald R. Ford hovoříme o dvou supermoderních reaktorech, jenž obsluhují prakticky celé vybavení lodě. Na 337 metrů dlouhém plavidlu nachází útočiště přes 4 500 lidí.
Hangáry pro změnu dokáží pojmout až 75 letadel, záleží však na velikosti jednotlivých strojů. Výraznou proměnou kromě kapacity ale prochází také ranvej, nad jejím provozem bdí pracovníci letového provozu.
Parní katapult nahrazuje jeho elektromagnetický kolega, který poskytuje plynulejší zrychlení. Stíhačku nejdříve musí na dráhu vyvézt výtah, následuje kontrola, na níž se podílí kolem 20 lidí. Zaměstnanci nosí různé vesty, podle nichž se pozná, kdo co hlídá.
Tak například člověk v zeleném mundúru připravuje katapult, fialová vesta zase odpovídá za palivo. Pak už jen stačí připojit stroj ke katapultu a hurá do vzduchu!
Znovu a lépe
Změny dozná také záchytný systém, který je však bezpečnější než v minulosti. Přistání totiž často mělo pověst strašáka.
Nyní stačí komunikovat s kolegy v řídícím centru a během manévru se hákem, jež bychom našli pod ocasem stroje, zachytit za jedno ze čtyř lan. Existuje samozřejmě protokol, co dělat, když přistání na první pokus nevyjde.
Pilot musí okamžitě přidat výkon a nalétnout na loď znovu. V běžném režimu zvládnou zaměstnanci odbavit až 160 letů denně!
Mraveniště na moři
Ostatně na USS Gerald R. Ford s frmolem počítají a jsou na něj zvyklí. Loď spustí na vodu v roce 2017 a jedná se doslova o plovoucí město. Provoz s více než 4 tisíci zaměstnanci probíhá na směny. Kuchaři vydají za jeden jediný den až 15 tisíc porcí jídla.
Připravují klasiku jako vajíčka, maso, těstoviny nebo pizzu. Mariňáci se také shodují, že jednou z předností jsou stroje na dělání zmrzliny. Velkým tématem je voda, jelikož posádka spotřebuje průměrně jeden milionů litrů denně.
Zásobárnou je moře, jelikož loď má v útrobách systém na odsolování vody. V dalších zákoutích bychom objevili i čističku vod, přes níž zase prochází odpadní voda. Z hlediska ubytování dostává soukromí na frak, kajuty jsou sdílené.
Na druhou stranu má posádka k dispozici řadu společenských prostor jako knihovnu, posilovnu, kapli či obchod. Jakmile se něco semele, služby nabízí nemocnice s operačním sálem a zubařem.
Ožehavou otázkou zůstává jen internet, který je podle všeho omezený a velmi pomalý.
Epocha dodává:
USS Gerald R. Ford jako nejnovější přírůstek má vydržet ještě dalších 50 let. Američané mají aktuálně 11 letadlových lodí, což je zdaleka nejvíc široko daleko. Například taková Francie vlastní pouze jednu, v čínské flotile najdeme hned tři.
USA navíc doufá, že v následujícím roce vypustí do světa další exemplář – USS John F. Kennedy.
